Cyklistická ulice, jak ji neznáme

17. 04. 2015

Pokud chceme zjistit informace o tzv. Cyklistické ulici, najdeme je například na webech cyklomesta.cz, cyklodoprava.cz, nebo cyklokonference.cz). Chystaná novelizace silničního zákona s ní ale nepočítá. A není ani divu. Vždyť i Asociace měst pro cyklisty, která rok a půl připravovala spolu s MD tuto novelizaci s ní nepočítala. Důvod byl prostý. Česko na tuto první úpravu ještě není připraveno. Trefně to vystihl jeden těch, kteří se spolupodíleli na právní úpravě: "Řidiči by byli zmateni. Už nyní se zklidňování řeší pěší nebo obytnou zónou, případně zónou 30. nač tedy nějaké cyklistická ulice?" Jenže po roce a půl je všechno jinak. Pokud si odmyslíme, že do sněmovny putuje jen část toho, co vzešlo z návrhu pracovní skupiny, pak se hodně věcí změnilo. Pohled na mobilitu. Uvědomili jsme si, že Cyklistická ulice v sobě zahrnuje více, než jen obyčejnou právní úpravu. Doposud jsme se na všechny změny dívali jen z pohledu řidičů, jenže nyní víme, že se máme dívat především z pohledu člověka a především, z pohledu dětí, studentů, či seniorů. Možná i proto bylo tolik nedorozumění kolem navrhovaných změn. Jak říká jedno české přísloví: „my o koze, oni o voze.“. Ale pojďme k věci, resp. k Cyklistické ulici. Co ni doopravdy víme? Pojďme se nejprve podívat na jeden příklad z Lipska.

Kdybyste neviděli značku „Cyklistické ulice“, v životě byste neřekli, že právě tato ulice může být „Cyklistickou ulicí“. Copak se Němci úplně zbláznili? Ne. Jen se jedná o universitní ulici, kde jezdí hodně studentů na kole. Město jim nejen chtělo zajistit bezpečnost, ale navíc na této ulici zřídilo cca 200 parkujících míst pro kola, na úkor parkovacích stání pro auta. Z tohoto příkladu se můžeme naučit první věc o cyklistické ulici. V některých městech mohou být koridory, které je třeba vyhradit pro cyklisty, zaručit jim větší bezpečnost. Příkladem je Berlín. Pokud ja na ulici základní, či mateřská škola, pak zde zřídí cyklistickou ulici.

Na místě je námitka. To je Německo. My žijeme v Česku. To u nás nikdy nebude fungovat. Možná je ale na čase přehodnotit i tento „pesimistický“ pohled na Česko. Nedávno jsem byl v Lysé nad Labem a po letmé prohlídce města mě najednou došlo, že právě Lysá nad Labem je zrozena k tomu, aby zde byla zřízena Cyklistické ulice. Chybí k tomu jen maličkost. Společenská odvaha pustit se do změn, které nikdo nikdy před námi neudělal a dodatečně zařadit Cyklistickou ulici do navrhovaných změn silničního zákona, který nyní míří do sněmovny.

A proč cyklistická ulice zrovna v Lysé nad Labem? Protože Lysá nad Labem je cyklistickým městem. Aspoň pokud se podíváte na počet odložených kol na vlakovém nádraží, tak to musí být pravda. Jenže v Lysé nad Labem nenajdete téměř jedinou cyklistickou stezku, děti do školy raději vozí rodiče autem a jet na kole na trénink na kole přes celé město je hazardování se životem. A stačí tak málo. Z celého města si vybereme jeden koridor, který by začal ulicí Komenského, kde je mimochodem základní škola, pak následně by pokračoval přes náměstí a k vlakovému nádraží by koridor cyklistické ulice vedl po Masarykově ulici, která byla nedávno rekonstruována, ale na cyklisty se poněkud zapomnělo.

Pomozme společně Lysé nad Labem zlepšit obyvatelům jejich podmínky. Stačí opravdu málo. Změnit legislativu.

Pevně ale věřím, že takových koridorů se může najít v Česku stovka.

Jenže, jak už bylo uvedeno úvodem. Pokud se na legislativu budeme dívat jen z pohledu řidičů, tak žádná změna nebude. Copak je takový problém v tak malém městě jako je Lysá nad Labem vyčlenit jeden koridor pro cyklisty?

Níže uvedený příklad berme jako takový pokus prolomit ledy a pokusit se na legislativu a na dopravu. podívat úplně jinýma očima.

"Když jsem byla malá holka a měli jsme vedle Lysé u Labe chatu, moje babička, můj děda, můj táta, moje máma i já jsme jezdili na kole. Jezdili jsme na nákupy 2- 3 km do města. Neřešili jsme, jaký je provoz na silnici mezi obcemi ani ve městě, protože provoz nebyl takový jako je dnes. Pamatuji si jen to, že pro mne , jako malou holku to byl zábavný výlet na půl dne.

Dobové tendence rozvoje dopravy nás ovlivnily tak, že jsme sesedli z těch „nepohodlných kol“, kde na nás pršelo a měli jsme obtěžkaná řidítka taškami s nákupy a přestěhovali jsme se do těch pohodlných aut.

A tady nastala ta nevyváženost. My jsme se „nevyváženě“ , tedy většinou, přestěhovali do aut a na té pomyslné „palubě“ mobility (dopravní obslužnosti ?) jsme se naklonili na jednu stranu, na stranu aut a to tak, že se ta paluba stává neudržitelnou na hladině, naklání se tolik, že by se mohla potopit. My potřebujeme městskou mobilitu znovu vyvážit na hranici udržitelnosti - vrátit ji zpět do rovnováhy, aby tak v poklidu plula dál.

My jsme v těch autech zapomněli, že je jen naší volbou, kdy a jakým způsobem se přemisťujeme. Vždyť máme možnost vyrazit na velký nákup autem a máme i takovou možnost, že v případě, když si potřebuji dojít pro rohlík na náměstí, mohu jít pěšky a když potřebuji o trochu dál, mohu použít také kolo.

A pokud tuto svou volbu uplatníme - vystoupíme z toho auta pro cíl v dosažitelnosti 1-2 km a půjdeme pěšky nebo pojedeme na kole - pak možná nebudeme muset řešit ta tvrdá opatření v dopravním systému města, nebudeme muset projektovat městské cyklostezky ani malovat cyklopruhy. My sami svým vlastním rozhodnutím takto snadno zklidníme dopravu a budeme se moci pohybovat po městě bezpečně a příjemně i za přítomnosti aut – aut, která jedou na ten „větší nákup“ - protože v nich jsou ti stejní lidé jako my - ti lidé, kteří zítra pojedou na kole a my naopak autem a budou očekávat naší ohleduplnost. A to je právě ta přidaná hodnota navíc, která nás nic nestojí."

Berme celý příběh jako pozvánku na konferenci Město s dobrou adresou, která proběhne ve dnech 29.-30.4.2015 v Olomouci.