UNECE - THE PEP

Panevropský program pro dopravu, zdraví a životní prostředí (THE PEP – Transport, Health and Environment Pan-European Programme) vznikl v roce 2002 pod hlavičkou UNECE (United Nations Economic Commission for Europe). Program spojuje témata dopravy, zdraví a životního prostředí, jeho hlavním cílem je mimo jiné podporovat udržitelnou mobilitu, omezovat negativní dopady dopravy jako jsou emise nebo hluková zátěž či podporovat bezmotorovou dopravu. PEP sdružuje země Evropy, Střední Asie a Severní Ameriky. 

THE PEP vychází z tzv. Vídeňská deklarace, která byla podepsána ve Vídni dne 18. května 2021, a to na 5. schůzce ministrů dopravy, zdravotnictví a životního prostředí členských zemí UNECE, včetně zástupců českého ministerstva dopravy a ministerstva životního prostředí.

Součástí byl i Panevropský plán na podporu cyklistické dopravy, který se stane základním průvodcem pro rozvoj bezmotorové dopravy v celé Evropě, vznikl právě pod hlavičkou Panevropského programu pro dopravu, zdraví a životní prostředí (THE PEP). Každá evropská země má trochu jiné zvyklosti i zázemí. Díky společné evropské strategii by mělo být snadnější vyměňovat si příklady dobré praxe v oblasti opatřeních, která vytvářejí prostředí přátelská pro cyklistiku na evropské úrovni. Dokument je možné si stáhnout na tomto odkaze.

Spolek Partnerství pro městskou mobilitu se společně se zástupci dalších zemí podílel na přípravě tohoto dokumentu a v současné chvíli pracuje ve čtyřech pracovních skupinách THE PEP, a to pro podporu.
1) cyklistické dopravy;
2) chůze;
3) šetrného aktivního turismu.
4) sjednocení cyklistické legislativy.

K vypracování společného celoevropského strategického plánu na podporu cyklistiky se zavázaly vlády členských zemí podpisem tzv. Pařížské deklarace v dubnu 2014. Každá evropská země má trochu jiné zvyklosti i zázemí. Panevropský program je určený pro politiky na všech úrovních – jde o to nabídnout všem informace a dobré příklady praxe, které fungují. Díky společné evropské strategii by mělo být snadnější vyměňovat si příklady dobré praxe v oblasti opatřeních, která vytvářejí prostředí přátelská pro cyklistiku na evropské úrovni.

Dokument by měl politikům nabídnout silné argumenty pro podporu bezmotorové dopravy. Součástí dokumentu, u jehož zrodu stáli především zástupci Rakouska a Francie, jsou doporučení, jak přistupovat k cyklodopravě na národní a mezinárodní úrovni. „Dokument je také důležitý například pro sjednocení pravidel a zákonů,“ říká národní cyklokoordinátor Jaroslav Martinek. Zákony a pravidla provozu pro cyklisty se v jednotlivých zemích liší, to může vytvářet nebezpečné situace. „Například německý turista dnes možná často ani neví, že na přejezdu pro cyklisty v Česku nemá přednost,“ ilustruje příkladem z praxe Jaroslav Martinek.

Budou zahraniční turisté vědět, jak se v tomto místě mají chovat? Foto: archiv Asociace měst pro cyklisty

Dalším příkladem odlišné praxe je využívání různých opatření ve městech, o kterých na setkání hovořil zástupce Evropské cyklistické federace Fabian Küster. „U nás v Belgii se cyklistům běžně povoluje jezdit v jednosměrkách oběma směry,“ uvádí Fabian Küster jeden z příkladů. „Je to běžné opatření už více než 10 let, naše zkušenosti ukázaly, že cykloobousměrky jsou bezpečné pro cyklisty i pro řidiče automobilů, pro město přitom efektivní, levné a rychle realizovatelné,“ říká o tomto opatření Fabian Küster. „Když ale přijedu do jiných zemí, často bývá přístup k tomuto opatření spíše odmítavý.“

Pro podporu cyklistické dopravy je také důležitý rozpočet, který jednotlivé evropské země vydávají na budování bezpečné infrastruktury. „Obyvatele našich měst zajímá přirozeně především vlastní bezpečí. Pokud jim budou politici říkat, že mají jezdit na kole, protože tím zlepší stav ovzduší ve městě, asi to velký efekt mít nebude. Aby se skutečně zvýšil počet lidí, kteří si občas vezmou na cestu do školy nebo do práce také kolo, musí mít kde jezdit, je tedy potřeba nabídnout jim bezpečnou a komfortní cyklistickou infrastrukturu,“ říká Jaroslav Martinek. Jak dodává, bez toho zůstane strategie vždy jen teoretickým dokumentem. „V Německu se na cyklistickou dopravu vydává ročně 1 euro na obyvatele – to je velmi málo,“ vypočítává Fabian Küster a doplňuje to dalšími příklady: „Například v Dánsku je to 5 euro, v Belgii dokonce 16 euro.“ Podle zkušenosti ostatních delegátů přitom mohou být nejúčinnější integrovaná řešení, která vyžadují jen minimální náklady. „Cyklistická infrastruktura nestojí mnoho, zvlášť když se spojí s ostatními integrovanými opatřeními, pak není potřeba stavět speciální cyklostezky,“ doplňuje zástupce Lucemburska Christophe Reuter . Jako příklad uvedl zavedení pravidla, kdy každý projekt nové výstavby nebo rekonstrukce musí být posouzen také z hlediska začlenění cyklistů a pěších. „Toto opatření nestálo prakticky nic a přitom výrazně zlepšilo pozici uživatel bezmotorové dopravy v městech,“ pochvaluje si Christophe Reuter.

Jízdní kolo jako dopravní prostředek používá kolem 7 % obyvatel EU. Celkově tak ročně ušetří nejméně 205miliard euro, to znamená více než 2 euro na každý ujetý kilometr. Více než polovinu z této částky přitom mají na svědomí zdravotní přínosy. Kromě nich jsou započítané i úspory času v dopravních zácpách, paliva, zlepšení kvality ovzduší a hluku a také podpora místní ekonomiky a cestovního ruchu.

 „Díky společné evropské strategii by mělo být snadnější vyměňovat si příklady dobré praxe v oblasti opatřeních, která vytvářejí prostředí přátelská pro cyklistiku na evropské úrovni,“ shrnuje důležitost dokumentu rakouský cyklokoordinátor Martin Eder.

Podrobné informace:

• Více informací o programu THE PEP najdete na www.unece.org.