Podpora rozvoje městské mobility

Kde je radost žít

Každá bolest má v sobě zárodek změny, každá otázka vede k řešení.

Snad každý z nás má osobní zkušenost s předsevzetími. Slibujeme si, že začneme pravidelně cvičit, že budeme věnovat víc času rodině, zredukujeme každodenní počet šálků kávy, zhubneme, zaběhneme maraton. Všechny tyto závazky nějak souvisí s naší představou o správném způsobu života a vyjadřují naši snahu žít lépe, v souladu se sebou a svým okolím. Každý z nás činí denně desítky rozhodnutí, které přispívají ke kvalitě života. Dnes půjdu z práce pěšky, zajdu na zmrzlinu nebo s kamarádem na pivo. Někdy ani nevíme, že jsme se rozhodli, volba je „automatická“. Jsou tu věci, které dělat musíme, nebo jsme o tom alespoň přesvědčeni. Jako by se jednalo o rozhodnutí, které se odehrává někde mimo, za hranicemi našich soukromých životů. Rozhodnutí od „těch nahoře“, rozhodnutí předem daná a neodvolatelná.

Sem někam patří i tajemné a mnohovýznamové slovo mobilita. Slovo, kterým se označuje schopnost pohybu ve všech jeho podobách -  od stoupání nebo klesání na společenském žebříčku přes schopnost stěhovat se za prací až po svobodu volby poskytovatele bankovních služeb. Nejčastěji však bývá spojovaná s pohybem po nějakém území. S možností dostat se, kam potřebuji, dostat se tam včas, bezpečně a pohodlně. Mobilita mimochodem patří mezi základní lidská práva.

Pokud toto právo má mít v naší zemi garantováno celých deset milionů obyvatel, nelze to nechat na náhodě. Potřebujeme řízení a pravidla, která to lidské víření udrží v určitých mezích. Zvlášť když víme, že naše dnešní možnosti nejsou bez následků. Za přílišnou mobilitu platíme hlukem, znečištěným ovzduším, stresem.  A to už jsme u pojmu „udržitelná mobilita“, která se všechny tyto strašáky snaží udržet na uzdě. Postupně se k ní propracovávají hlavně větší města s více než 100 000 obyvateli, která musí denně řešit problémy s narůstající dopravou.

Touto cestou se vydala i nová Asociace měst pro cyklisty, která chce pracovat na tématu udržitelné mobility a na svých územích hledat způsob, jak udržet rovnováhu mezi čtyřmi základními druhy dopravy: automobilovou, veřejnou, cyklistickou a pěší. Ve svém názvu si zvolila cyklisty, kteří patří mezi nejzranitelnější a současně nejčastěji opomíjenou skupinu. Právě cyklodoprava přitom pracuje ve prospěch celého města. Pro 50 % veškerých cest kratších než 5 km dnes obyvatelé měst využívají osobní automobil. Cyklisté prokazatelně zvyšují průměrnou rychlost automobilové dopravy, zlepšují průjezdnost a přispívají k celkové kvalitě života.

Cesta vede přes změnu zákonů, vytváření odborů mobility ve městech a vypracování nových strategických dokumentů a konkrétních akčních plánů. Hlavní je ale neustálá výměna zkušeností. Témata jsou poměrně nová, a proto bude užitečné učit se z vlastních i cizích postupů. Za tímto účelem byla vytvořena Cyklistická akademie – výukový program pro všechny, kdo se chtějí dozvědět víc o základech udržitelné mobility.

Odvážný plán má jediný cíl – uzdravit naši krajinu. Až jednou budete stát na kopci a dívat se na města hluboko pod vámi, možná k vám zazní ozvěny rozhodnutí, která udělali lidé dávno před vaším narozením a která vám dnes dávají pocit: jsem rád, že tu žiju.