Dopravní výchova - shrnutí zkušeností ze zemí Visegrádské čtyřky

01. 06. 2015

O dopravní výchově se toho napsalo již hodně, ale závěry z konference o výměně praktických zkušeností z dopravní výchovy, která se konala dne 20.3.2015 v Budapešti, by mohly vznést trochu více námětů pro tuto oblast. O závěrech z této konference, ale také o zkušenostech z olomouckého CENTRA SEMAFOR, hovořil Jan Řihošek na olomoucké konferenci „Města s dobrou adresou“ dne 30. 4. 2015.

Prezentace zástupců organizací ze zemí visegrádské čtyřky jasně ukázaly, že každá organizace zabývající se cyklovýchovou a dopravní výchovou čelí ve Visegrádském regionu stejným problémům. V každé zemi tohoto regionu je potřeba cyklovýchovy, ale je zde nedostatek vycvičených instruktorů a učitelů. Jedinou vyjímkou je ČR, kde pracuje  okolo 300 instruktorů BESIP. Ve vzdělávacích systémech základních škol nemají učitelé dostatečné znalosti, aby organizovali teoretické a praktické lekce pro žáky, takže se tohoto úkolu pokoušejí ujmout externí organizace (státní instituce, místní orgánizace nebo NNO).

V regionu jsou tři rozličné modely:

1. Cyklovýchovu zabezpečují státní orgány:

a/ Systém ČR se zdá být nejsofistikovanějšív regionu, s koordinátory a instruktory BESIPu, jakožto částí Ministerstva dopravy.

b/ Na Slovensku existuje BECEP jakožto součást Ministerstva dopravy, stavebnictví a regionálního rozvoje, ale aktivity jsou jen sporadické a kampaně organizují státní orgány.

c/ V Maďarsku “Celoživotní program” reprezentuje státní orgány, ale to je jen zastřešující organizace, která se pokouší koordinovat dopravně výchovné iniciativy státních orgánů, nevládních organizací a další.

2. Cyklovýchovu zajišťují místní orgány.

a/ V ČR je CENTRUM SEMAFOR financováno olomouckou radnicí za přispění  Ministerstva dopravy a krajského úřadu olomouckého kraje. To je jedinečný koncept, který se může jevit jako dobrá praxe.

b/  V Polsku, zvláště v Lublinu řídí od r. 2013 dopravní výchovu místní orgány a místní NGO. V dalších polských městech jsou různé podobné iniciativy, ale bez „oficiální” koordinace. Výměnu zkušeností a osvědčené praxe  řeší organizace „Města pro cyklisty”.  

c/ V posledních několika letech některé místní orgány v Maďarsku zavedly dopravní výchovu spojenou s rozvojem cyklistické infrastruktury jako tzv. měkké projekty. Program BikeAcademy byl zaveden do měst a obcí, ale výsledkem byly jen sporadické aktivity.

3. Cyklovýchovu zajišťují NGO a jiné organizace.

Nejvíce jsou si země V4 podobné v tom, že všude existují různé NGO nebo jiné organizace, zabývající se problémem dopravní výchovy. V Polsku je to např. Společnost pro přírodu a člověka, v ČR CENTRUM SEMAFOR, v Maďarsku asociace Vuelta Sport a na Slovensku se různé organizace snaží přimět místní nebo centrální orgány, aby spustily cyklistické vzdělávací programy.

Tyto tři modely ( a jejich kombinace) vyústily ve velmi rozdílné úspěchy v zemích V4. Jsou zde velmi dobré zkušenosti, dobře fungující programy, jako komplexní program BikeAcademy, dobře koordinovaný systém v ČR, myšlenka CENTRA SEMAFOR v Olomouci nebo spolupráce Společnosti pro přírodu a člověka s lublinskou radnicí.

Účastníci konference se shodli, že akce v Budapešti byla prvním krokem k užší spolupráci organizací reprezentovaných hosty konference. Druhým krokem je výměna zkušeností a dobré praxe na místě, takže se účastníci rozhodli hledat zdroje k pokrytí cestovních nákladů odborníků zainteresovaných organizací, aby mohli navštívit Lublin, Olomouc a Maďarsko. Další kroky závisejí na finančních možnostech  příštích plánech odborníků visegrádského regionu, ale jsou tu určité představy jako vytvoření mezinárodní organizace v regionu zaměřené na cyklo a dopravní výchovu nebo společné žádosti o granty, které by nám pomohly  rozvinou a šířit naše programy dopravní výchovy.