Legislativa a chtění

04. 11. 2014

Ve většině měst je problém s křížením společné stezky pro chodce a cyklisty (C9) s pozemní komunikací a tak se volá po novelizaci zákonů a příslušných norem. Jak je ale možné, že v Praze 19 - Kbely křížení vyřešili? Možná chtěli najít řešení. Řada lidí se bohužel otáčí na nejasném výkladu zákona (bojí se logického řešení, které není přesně legislativně ukotveno).

Křížení stezky pro chodce a cyklisty s vozovkou je tak v současnosti zpravidla řešeno:

  • vynechaným prostorem bez jakéhokoliv dopravního značení (např. Plzeň, České Budějovice atd.),
  • pouhým vyznačením přechodu pro chodce, což zpravidla není funkční a adekvátní řešení, pokud se stane pravidlem,
  • pokud je prostor, tak vyznačením přechodu pro chodce a přejezdu pro cyklisty: toto řešení vytváří kolizní místa před a za přejezdem a přechodem, kde se musí chodci s cyklisty přeřazovat do svých polovin – na společný provoz tak navazuje oddělený, a to pouze na úsek přes vozovku,
  • vyznačením přejezdu pro cyklisty. Zde nastává problém spojený s tím, že po přejezdu se pohybují chodci, kteří ho použít nesmějí.

Hradec Králové - tady by měl cyklista podle zákona sesednout a kolo převést. Foto: archiv Asociace cykloměst

Příkladem problému s doslovným výkladem může být také výklad vyhlášky MMR ČR č. 398/2009 Sb. o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb. Často se stává, že potřebné společné stezky pro chodce a cyklisty nejsou podpořeny jen z toho důvodu, že nesplňují například i tato ustanovení:

  • přílohu č. 1, kapitola 1.2.1. Vodící linie sloužící k orientaci nevidomých a slabozrakých;
  • přílohu č. 2, kapitola 1. Komunikace pro chodce a vyhrazená stání a tam v bodě 1.1.2. je uvedeno, že komunikace pro pěší může být max. podél sklon 1:12 (8,33%).

Jak se to mohlo stát? Při návrhu vyhlášky se evidentně zapomnělo na to, že existují také společné stezky pro chodce a cyklisty, a tak když ustanovení o komunikaci pro chodce (viz příloha 2, kapitola 1.) je vztaženo i na tuto stezku, ta se pak často nedá naprojektovat, nebo je zbytečně drahá. U přílohy č. 1, kapitoly 1.2.1. se občas přehlédne malý odstaveček ve vyhlášce, který za vodící linii v mimo zastavěném území považuje i samostatný okraj komunikace bez obrubníku směrem k vegetaci.

Marně pak projektant zdůvodňuje, že vyhlášku neobchází. Jeho „obhajoba“ byla následující: „Stavba je řešena ve všech směrech tak, aby byl umožněn bezbariérový přístup pro osoby s omezenou schopností pohybu. Přirozenou vodící linii mimo zastavěné území tvoří samotný okraj komunikace bez obrubníku směrem k vegetaci. V úseku s větším podélným sklonem (10.3%), kde nejde z důvodu konfigurace terénu stávající cesty bez rozsáhlejších zemních prací a tudíž i záboru do dalších pozemků, z nichž jeden je pozemek dráhy, snížit hodnotu na 8.33%, bude doplněno po jedné straně jednoduché trubkové zábradlí s madlem i ve střední části zábradlí, aby měli chodci případně osoby s omezenou schopností pohybu na vozíku se možnost tohoto zábradlí přidržet. V tomto úseku nejsou zřízeny místa pro přecházení a nejsou řešeny varovné a signální pásy, ani jejich barevný kontrast vůči povrchu stezky, kterou tvoří asfaltobeton, v místech křížení stezky s plynovodem zámková dlažba mezi zapuštěnými obrubníky. I když je stezka společná pro chodce a cyklisty bude převažovat provoz cyklistů a bylo záměrem využít stezku i pro provoz chodců, kteří na samostatnou cyklostezku nemají mít přístup, prioritou je trasování této společné stezky pro cyklisty a chodce mezi obcí „xy“ a „sz“ mimo zatíženou silnici II. třídy tak, aby se využila stávající polní cesta a celkové náklady na vybudování  byly přijatelné. Trvání na striktním splnění všech požadavků vyhlášky v území nezastavěné vyvolá vysoké finanční náklady a majetkové problémy s dalšími dotčenými pozemky, které mohou vést k nerealizaci této stezky, a to není smyslem tohoto projektu. Sklon 10,3% je tam z důvodu sjezdu stávající polní cesty do podjezdu pod železniční trať vedoucí rovnoběžně s cyklostezkou. V případě úpravy sklonu do 8,3% by byl nutný zábor do pozemků ČD (řešitelné v řádu let).“

Žel, podobných příkladů je celá řada.

Co s tím?

V současné době se připomínkuje novela silničního zákona. Ať už dopadne jakkoliv, měli bychom se řídit výkladem Ústavního soudu vztažené obecně k zákonům: „Jazykový výklad představuje pouze prvotní přiblížení se k aplikované právní normě. Je pouze východiskem pro objasnění a ujasnění si jejího smyslu a účelu (k čemuž slouží i řada dalších postupů, jako logický a systematický výklad, výklad e ratione legis atd.). Mechanická aplikace abstrahující, resp. neuvědomující si, a to buď úmyslně, nebo v důsledku nevzdělanosti, smysl a účel právní normy, činí z práva nástroj odcizení a absurdity.“

Zjednodušeně. Každé město, každá ulice je originál a dopravní specialisté, policie a další společně mají hledat řešení, jak dát prostor všem – chodcům, cyklistům a řidičům. Společný koncensus se dá najít, ale k tomu je třeba vůle všech zainteresovaných stran. Slouží k tomu i pozitivní příklady. „Kbelským řešením“ už se ve spolupráci s dopravní policií inspirovaly úřady v sousedních městských částech Praha 14 a Praha 18.

Podívejte se:

Ukázky řešení v  terénu najdete zde:

https://www.google.cz/maps/@50.131562,14.5135687,3a,75y,39.05h,75.28t/data=!3m4!1e1!3m2!1sSKVJDSZCV6wAVFbj8NiOJQ!2e0

https://www.google.cz/maps/@50.1069684,14.5515582,3a,75y,82.44h,92.77t/data=!3m4!1e1!3m2!1sZm2hBOmlZEXydeGVSheHYA!2e0

Modul: Novinky