08. 08. 2014
Rok co rok se objevují zhruba ve stejný čas, v reakci za zvyšující se počet cyklistů v ulicích českých měst. O čem je řeč? Články v médiích o vyhrocených a nepřátelských vztazích mezi cyklisty a chodci. Převážně v nich najdete dramatické obrázky vyděšených seniorů a zraněných dětí, které ohrožují bezohlední cyklisté na chodnících. Slovo „cykloterorismus“, které začali někteří autoři v téhle souvislosti užívat, se pomalu stalo běžně zavedeným označením. Články vzbuzují emoce, ukazují ostré rozdělení světa na útočníky a oběti a co je hlavní, většinu čtenářů mohou ponechat v role pozorovatele. Vždyť se tu nepíše o nich, ale o jakési podivné „cyklistické“ rase.
Pojďme si ale zkusit zahrát hru a zkusit doplnit příběh o pár dalších logických kroků. A třeba přidat úvahu, zda by cyklisté nemohli za určitých podmínek mít povolenou jízdu na chodníku. Existuje totiž řada míst, kde jízda po chodníku je prakticky jedinou možností, jak se bezpečně dostat přes určitý úsek frekventované silnice. Reakcí na tento návrh bude určitě dost, ale zcela nepochybně budou i takové, které vystihují charakter zmíněných článků. Proto je dobře, že takové články vycházejí. Můžeme si na nich totiž vše vyzkoušet nanečisto.
Na chodníku podél frekventované silnice I. třídy by měli cyklisté kolo vést (Veselí nad Moravou). Foto: Jitka VRTALOVÁ
Jaká jsou pravidla hry? Už čtyři roky sbíráme podklady z měst, od jejich obyvatel, co je trápí, co by se mělo změnit, co by jim usnadnilo život v souvislosti s dopravou. Z toho vzešlo třináct návrhů na změny zákona o provozu na pozemních komunikacích. Asociace měst pro cyklisty začala projednávat tyto návrhy s Ministerstvem dopravy, s Policií ČR a dalšími odbornými subjekty. Po čtyřech letech se podařilo vytvořit paragrafové znění, které brzy půjde do meziresortního připomínkového řízení a následně k projednání poslancům a senátorům.
Jeden z legislativních návrhů totiž počítá právě s tím, že by za určitých okolností cyklisté na chodník mohli. A praxe k tomu dodává i řadu jiných příběhů. Maminka s dítětem jedou po chodníku, protože na silnici v Turnově, která má parametry rychlostní komunikace, by riskovala život, jak svůj, tak dítěte. Na chodníku jede krokem, navíc po chodníku skoro nikdo nechodí. Je to správné? Nebo by mělo být logické, aby kvůli tomu dostala pokutu? Stejný příběh známe z Litovle, kde cyklisté občas využijí chodník podél silnice II. třídy, směrem na Červenku, kde opět nikdo nechodí. Takových případů jsou ale stovky. V Břeclavi Vám rovnou řeknou, že nemají problém se soužitím chodců a cyklistů, ale legislativa skutečně nedovoluje jízdu cyklistů po chodníku, i kdyby měli riskovat život při jízdě po silnici.
I tady by měli cyklisté jet po silnici I. třídy (Veselí nad Moravou). Foto: Jitka VRTALOVÁ
Jde z toho nějak ven? Jak by šla tato situace nějak ošetřit, aby cyklisté mohli bezpečně projet v souladu se zákonem? Jednoduše. Chodník bude osazen dopravní značkou C7 „Stezka pro chodce“, s dodatkovou tabulkou „Jízda cyklistů povolena“. Přitom by zákon jasně definoval, že za jakoukoliv nehodu bude zodpovědný cyklista.
Toto opatření by pomohlo v řadě míst po celé zemi. Ale jak se budou poslanci a senátoři při svém rozhodování řídit? Budou při hlasování myslet na malou skupinu agresivních a bezohledných jezdců nebo několikanásobně větší skupinu lidí, kteří používají při jízdě na kole zdravý rozum? Co se lépe uchytí v paměti – vypjaté příběhy plné adrenalinu nebo statistiky? Odpovědi na tyto otázky mohou rozhodnout o dalším osudu plánované novely.
Ve Švýcarsku funguje toto řešení na mnoha místech (Bern). Foto: Květoslav SYROVÝ
Takže až se na podzim dostanou k veřejnosti návrhy konkrétních změn, všichni dobře zvažte, co budete psát. Proto vznikla Asociace měst pro cyklisty, aby se maximálně snažila eliminovat tyto vlivy a ukazovat vše pokud možno v pozitivním světle, bez krve a emocí. Ale zajímá někoho tento pohled? Vždy je jednoduší lidi rozeštvávat, ukazovat na krev, surovost, bezohlednost, než lidi stmelovat, ukazovat na možnosti a hlavně nikam nikoho netlačit. Už brzy se ukáže, zda skupinka hulvátů na kole ve finále určí, jaká bude podoba silničního zákona.
Břeclavi se přezdívá česká Šanghai kvůli vysokému počtu jízdních kol v ulicích. Cyklisté a chodci se tu naučili navzájem tolerovat. Foto: Jitka VRTALOVÁ
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je dovoleno pouze se svolením
Partnerství pro městskou mobilitu, z.s. a s uvedením zdroje.