17. 05. 2014
Rozhovor s dánským režisérem Andreasem Dalsgaardem proběhl v rámci cesty dvou Čechů po evropských městech pod značkou Cycle4Change. Na své cestě se Michal Dub a Jarda Holý zastavili také v Kodani, kde si při návštěvě studia Final Cut povídali s režisérem legendárního filmu Lidský rozměr (Human Scale) o změnách, kterými procházejí v současnosti města na celém světě.
Jaký byl hlavní důvod pro natočení filmu Lidský rozměr?
Je legrační, že já sám nejsem žádný velký cyklista. Mám rád kolo, ale to je tady celkem běžná věc, poznal jsem spoustu míst, kde být cyklistou je spíš politické rozhodnutí. Například když jezdíte na kole ve Spojených státech, mluvíte a uvažujete o sobě jako o cyklistovi, zatímco v Kodani jde o zcela běžnou a praktickou záležitost.
Má to svůj důvod – my jsme nikdy nezapomněli jezdit na kole. Na jiných místech v šedesátých a sedmdesátých letech převzala vládu auta a lidé se odstěhovali na předměstí. U nás jsme nezapomněli jezdit na kole, protože dánská cyklistická unie organizovala v těchto kritických letech rozsáhlé demonstrace na ochranu práv cyklistů ve městech. Když máte tlak ze strany veřejnosti, objeví se i politická vůle.
Abych to zkrátil (smích), studoval jsem antropologii, takže mě zajímalo, jaké prvky tvoří kulturu a hodnoty v našich městech. Režíroval jsem film Změna v Bogotě (Bogota Change), pracoval jsem se dvěma politiky a bylo velmi zajímavé sledovat, jak lze dosáhnout změn v Bogotě a uspět. Enrique Penalosa (bývalý starosta Bogoty – pozn. red.) mi pořád vyprávěl o tom dánském architektovi Janu Gehlovi a že bych se na to měl vážně podívat, takže šlo o takový plynulý přechod od Změny v Bogotě k Lidskému rozměru.
Ukázka z filmu Lidský rozměr (Human Scale)
Chtěl jsem se Vás zeptat na Čínu, protože jsem byl překvapený, jak rozdílné jsou přístupy ve městech, která jste během natáčení filmu navštívil. Uvažoval jsem, jak je to tam s odpovědností, protože to skutečně vypadalo, jako by všechno padlo na jediného člověka.
My často vnímáme Čínu jako jeden celek, nicméně právě tam mají velkou moc starostové a místní politici. A pak také můžete mít globální politiku, a Čína má v této době dost špatnou globální politiku. Například když se tam buduje nová silnice, musí být 80 metrů široká. Proč tak moc? No aby se na ni vešla všechna ta auta, která zde podle očekávání budou za pár let jezdit. Současně chtějí chránit malé a střední podniky, proto vedle silnice umístí obchody, a výsledkem je, že nikdo nehodlá chodit pěšky kolem silnice, která je 80 metrů široká a přeplněná auty. Sranda je, že většině lidí se ve skutečnosti líbí přístup architekta Jana Gehla. Řekli by „ano, chápu, jak to funguje“, jenže tato řešení nelze jen zkopírovat a vložit jinam, jde o komplexní záležitost a musíte na tom pracovat, abyste vytvořili tu správnou směs pro váš konkrétní prostor.
Překvapilo Vás něco během práce na filmu, například některý z místních politiků, nebo jste vděčný za nějakou zkušenost, která Vám přinesla nový pohled na konkrétní skutečnost?
Mírně ohromený jsem byl v Dháce (hlavní město Bangladéše – pozn red.). Pokud tam vybudují to, o co se teď snaží, bude to pro celou zemi katastrofa – ekonomicky i sociálně; a aby to vybudovali, dostanou se do obrovských dluhů. To místo je tak hustě obydlené, že pokud začnete ve velké míře cpát lidi do aut, nikdy se vám nepodaří vyřešit zdejší dopravní problémy. Bylo velmi smutné až děsivé vidět, co se stane. Dháka skončí jako opuštěné město, každý, kdo si to bude moci dovolit, odtamtud odejde. Koneckonců, děje se to již dnes.
Dále mě překvapilo zjištění, jak moc úspěšné mohou být pilotní projekty. Protože přesvědčit lidi, to je složité. Když mi řeknete, že na kole budu šťastnější, nejspíš vám řeknu „jdi do p…, kdo jsi, že mě poučuješ“, ale tyhle pilotní projekty pomáhají překlenout tu mezeru a umožnit lidem, aby si vyzkoušeli něco nového.
Teď, když už je film dokončený, jste s ním spokojený? Naplnily reakce na něj Vaše očekávání?
Jsem spokojený s tím, že se nám to podařilo udělat za sedm měsíců – od prvotního nápadu až po dokončení filmu. Samozřejmě si myslím, že některé věci jsme mohli udělat jinak, kdybychom měli trochu víc času. Zazněla také menší kritika, že film dává víc otázek než odpovědí.
Jak obtížné bylo získat na takový film peníze?
To byl jeden z důvodů, proč jsme film mohli dokončit tak rychle – podpořila ho dánská nadace, která investuje do kvalitních projektů v oblasti architektury. A my jsme chtěli zobrazit dopad Jana Gehla ve světě. Takto jsme se dali dohromady a pracovali na tom.
Co od Vás můžeme čekat v nejbližší budoucnosti?
V současnosti pracujeme na filmu z Kolumbie. Je zaměřen na korupci a nedávné prezidentské volby, na to, jak je lze zmanipulovat, protože Antanas Mockus začínal svou kandidaturu na prezidenta s 1 nebo 2 %, zatímco jeden měsíc před volbami měl 60 %, ale pak se všechno otočilo. Film bychom měli dokončit během jednoho roku, takže si na něj počkejte, abyste zjistili, co se tam dělo.
Něco na závěr?
Držte se Lidského rozměru, změní váš život J.
Díky za Váš čas.
Rozhovor s Andreasem Dalsgaardem byl převzatý ze serveru www.cycle4change.cz.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je dovoleno pouze se svolením
Partnerství pro městskou mobilitu, z.s. a s uvedením zdroje.