Rozhovor s ministrem pro mobilitu a veřejnou infrastrukturu regionu Brusel

01. 08. 2019

POHLED MĚSTA – postupně budeme zveřejňovat rozhovory s klíčovými dopravními politiky a odborníky z progresivních světových měst diskutují o svých plánech do budoucna a o tom, jak se snaží řešit problémy, které v oblasti mobility trápí většinu obyvatel těchto měst.

Všichni si kladou stejnou otázku: Dělají města dost pro to, aby zajistila vhodnou mobilitu pro každého občana? Nejsme na konci visutého lana? Originální verzi si můžete stáhnout zde.

BRUSEL

Projektový manažer Polis Pasquale Cancellara pro Thinking Cities hovořil s Pascalem Smetem, ministrem pro mobilitu a veřejnou infrastrukturu regionu Brusel

Jak byste popsal celkový stav městské mobility v Bruselu? Jaké jsou v současnosti hlavní problémy, výzvy a trendy?

Myslím, že jsme v období změn. Byli jsme městem výhradně pro automobily a teď se měníme v město pro lidi: děláme to tak, že bouráme nadjezdy, měníme městské dálnice, zbavujeme náměstí aut, budujeme oddělené cyklostezky a provádíme značné investice do veřejné dopravy. Zatím ale nejsme tam, kde chceme být. Máme před sebou ještě hodně práce, protože cesta mezi startem a cílem je nesmírně dlouhá – máme totiž za sebou skutečně dlouhé období, kdy lidé zde v Bruselu byli doslova závislí na svých autech. Teprve nyní lze vůbec poprvé zachytit změnu nálady mezi zdejšími obyvateli.

Lidé už chápou, že aut ve městě je přespříliš, že s nimi musíme něco udělat, že potřebujeme víc místa pro chodce a víc místa pro cyklisty; lidé chápou, že je nutné podpořit chodce a cyklisty. Myslím tedy, že jsme na dobré cestě, hlavním úkolem je vydržet na této cestě i po volbách a nezastavit se, protože jde o věc, za kterou stojí za to bojovat.

Pořád ale máme ve městě příliš mnoho aut, důvody jsou dva. Stále je dost těch, kdo žijí v Bruselu a jezdí autem i na krátké vzdálenosti (méně než 5 km). Nicméně tito lidé nejsou tím hlavním „hlavním“ problémem. Tím jsou lidé, kteří do města dojíždějí vlastním autem: nesdílejí auto s někým dalším, a tedy způsobují, že silniční kapacita je využívaná velmi neefektivně.

A tohle právě teď děláme: musíme přesvědčit dojíždějící o tom, že by neměli do města jezdit vlastním autem a využít raději systém carpooling nebo veřejnou dopravu. Jako účinný způsob dojíždění se jeví i jízda na kole, to však ještě bude nějakou dobu trvat. Samozřejmě, že tohle všechno je především v kompetenci federální vlády…abych řekl pravdu, my nemáme všechny náležité pravomoci, ale co je v naší kompetenci, to je změna paradigmatu, a já se domnívám, že to, co děláme, je nesmírně důležité.

Jak se díváte na roli aut v Bruselu dnes a v budoucích letech, především pak ve vztahu k alternativním a více udržitelným způsobům dopravy, jako jsou chůze, jízda na kole, případně systémy car pooling, car sharing atd.?

Pokud jde o dlouhodobou perspektivu, auta z města zmizí. Jsem skutečně přesvědčen o tom, že jednoho dne budeme žít ve městě, kde nebude žádné osobní auto v osobním vlastnictví. Budou nahrazena autonomně řízenými vozidly… to by měla být ta největší změna, která přinese zcela nový pohled na město, a proto se už teď snažíme lidi na takovou změnu připravit a propagujeme car sharing, elektrokola a elektrokoloběžky. Máme „trochu kopcovitý terén“ na běžná kola, takže elektrokola jsou hlavním hybatelem změn, jednou na nich lidé budou jezdit po městě běžně. Musíme uvolnit prostor, postupně, krok za krokem, zbavit ho aut a přesvědčit lidi o výhodách sdílené mobility, tam je budoucnost. A na krátké vzdálenosti elektrokola a elektrokoloběžky.

Podle nejnovějších výzkumů zabije znečištěné ovzduší v Evropě ročně až 800 000 lidí. V Bruselu byl nedávno zahájen program nízkoemisních zón (LEZ) – jaké jsou jeho hlavní rysy a jaké očekáváte, že budou jeho dopady na celý region Brusel? A jaká další opatření by podle Vás mohla pomoci v boji proti klimatickým změnám a znečišťování ovzduší?

Myslím, že dnes už lidé chápou, proč chceme méně aut ve městě, že je to především o kvalitě života a kvalitě ovzduší, které dýcháme. Během posledních měsíců si obyvatelé města dokázali jasně propojit intenzitu automobilové dopravy s kvalitou ovzduší, a proto je pro nás nyní snazší implementovat nízkoemisní strategie. Domnívám se, že bychom měli urychlit rozhodnutí o tom, která auta mají povolený vjezd do města.

A musíme rovněž přijmout principiální rozhodnutí o tom, že do roku 2030 nebudou v Bruselu žádná auta na benzín či naftu, pouze na plyn, vodík, elektřinu.

Nízkoemisní zóny jsou jen jedním z mnoha opatření. Co nám právě teď chybí, a já jsem opravdu přesvědčen, že bychom to měli udělat, ačkoliv je to mimo moji kompetenci a já se jen snažím spolupracovat s mými kolegy, je umístit na celém území města přístroje na měření kvality ovzduší. Lidé si totiž dostatečně neuvědomují, jaké problémy s kvalitou ovzduší souvisejí. A počítám s tím, že pokud budou kdekoliv ve městě a uvidí hodnoty měření v reálném čase, probudí se. Podle mě jde o velmi urgentní záležitost. Musíme, podobně jako například v Barceloně, zavést takové měření, které bude poskytovat informace o kvalitě ovzduší v reálném čase, kdekoliv ve městě a bude dostupné prostřednictvím aplikací.

 

Brusel je aktivním členem sítě Polis, která městům a regionům pomáhá realizovat inovativní řešení v oblasti městské mobility. Mnohé z inovací se na nás valí dost rychle, a navíc ve stejném okamžiku. Nabídka služeb mobility už také není jen záležitostí veřejného sektoru, hranice mezi soukromým a veřejným se rozostřuje. Elektrifikace, automatizace, revoluce v mikromobilitě, sdílená mobilita atd. Jak se vám daří využívat tyto trendy pro dosažení vašich politických cílů?

Především se snažíme tyto trendy začlenit. Také jsme si stanovili nové pravidlo – chceme se stát příjemným městem i díky opatřením pro dopravu na krátké vzdálenosti (mikromobilita). Nové společnosti, nabízející nové služby, už zjistily, že jsou u nás vítané, a všechny chtějí do Bruselu. Dříve se zdráhaly, a já jsem za tu změnu vděčný.

Velká změna v Bruselu nastane s příchodem MaaS – Mobilita jako služba. Samozřejmě nám tak přibydou další soukromí operátoři a pro orgány veřejné správy bude velmi důležité zůstat uvnitř algoritmů. Pokud totiž soukromý operátor používá aplikace s algoritmy, musíme se ujistit, že to, co je nabízeno našim obyvatelům, je skutečně v jejich zájmu, a ne pouze v zájmu poskytovatele.

Která evropská a světová města jsou největší inspirací pro vaši práci na mobilitě v bruselském regionu a jak se díváte na roli politiků v transformaci dopravy?

Domnívám se, že role politiků je velmi významná, protože musejí mít vizi a ambice. Pokud jde o mě, rád bych měl „Jeden Brusel“ – město s jednotnou ambicí a jednotnou vizí, a ne 19 různých vizí jednotlivých úřadů. Abychom přesvědčili lidi, je nezbytné vysílat k nim jednotné poselství. Proto je situace v Bruselu tak komplikovaná, jako region říkáme něco, ale obce potom říkají něco jiného; poselství správních orgánů pak není jednotné, což pro přesvědčování veřejnosti nutně potřebujete. Vážně si myslím, že role politiků je klíčová.

Se vší pokorou říkám, že to, co dělám v Bruselu, není vůbec snadné. Pracoval jsem na dlouhodobém projektu, na nové pozici, častokrát jsem narazil, ale dnes se to lidem líbí, a to je taky politika – musíte věřit tomu, co děláte, vysvětlovat a stále pokračovat a zůstat zaměřený na cíl, a pokud je to dobrý projekt, nakonec to vyjde.

Myslím, že existuje hodně měst, která nás inspirují, ale jedno od druhého se liší, takže nejde jen kopírovat – musíte vzít to nejlepší a pokusit se to nějakým způsobem upravit pro místní podmínky.

Pokud byste měl zhodnotit váš pětiletý mandát Ministra pro mobilitu a veřejnou infrastrukturu regionu Brusel, co považujete za svoje největší úspěchy? A je něco, co byste dnes udělal jinak?

Velkým úspěchem jsou cyklostezky podél celého malého okruhu v Bruselu… bude to vůbec poprvé, co skutečně vezmeme prostor autům a dáme ho chodcům a cyklistům.

To, co bych udělal jinak, se týká vládní dohody, do které jsme od samého začátku měli začlenit všechny ulice, na kterých chceme udělat cyklostezky/cyklopruhy, protože teď musíme přespříliš diskutovat s obcemi, politiky a vládou, tedy se všemi, kdo se nechtějí vzdát parkovacích míst a jízdních pruhů pro auta, i když je to v některých případech nezbytné. Takže tohle bych udělal jinak: chtěl bych tam dostat vše hned od začátku.

Zdroj: Evropská organizace POLIS magazín Thinking cities (12. číslo).

Článek vznikl ve spolupráci NaKole z.s. a Partnerství pro městskou mobilitu z.s., za podpory a spolufinancování z prostředků Ministerstva životního prostředí České republiky. Text nemusí vyjadřovat stanoviska MŽP.

Štítky: Strategie (Role města, tag2), Politika, Strategie, Regulace (Mezioborového plánování, tag22)