Společný jmenovatel Velká Británie a Česka

16. 07. 2019

V našich městech dominuje automobilová doprava, a tomu odpovídá i jejich koncepce. Jízdu na kole jako způsob dopravy využívají jen odvážní jedinci, kteří jsou ochotni a schopni sdílet prostor s motorovou dopravou. Ženy, senioři a lidé s postižením, kteří v průměru i méně často řídí auto, musí trpět důsledky nadměrné motorové dopravy, jako jsou dopravní zácpy a znečištěné ovzduší. To vše má negativní vliv na jejich zdraví a životní pohodu.

 „Cyklostezky a cyklopruhy končí velmi rychle, nejsou moc dlouhé a najednou jste zpět na silnici. Myslím, že jsou skvělé, protože jsou oddělené od provozu a bezpečné, ale pokud vedou cyklistu jen půl kilometru, ztrácejí na významu.“

Oba dva odstavce nepopisují situaci Česka, ale Velké Británie, tedy alespoň co se týče článku, ze kterého jsme pasáže převzali. My ale víme, že v Česku je situace stejná.

Je tedy dobré se inspirovat v zahraničí, jak jdou na změny. Třeba se něčemu přiučíme.

Originální článek:

Třetina osob s postižením v britských městech by chtěla jezdit na kole

Odhadem 84 % osob s postižením, žijících v britských městech, si nikdy nezkusilo, jaké to je, jezdit po městě na kole; přesto 33 % říká, že by to rádi zkusili.

1. 6. 2019

Podle zprávy „Inkluze v městské cyklistice“, kterou dnes společně zveřejnily organizace Sustrans a Arup, i nadále přetrvává stav, kdy jsou ženy, senioři a osoby s tělesným postižením zanedbáváni v oblasti cyklistiky. A to i přesto, že země Spojeného království podle zákona o rovnosti z roku 2010 mají zákonnou povinnost chránit proti diskriminaci každého člena společnosti.

Odhadem 84 % osob se zdravotním postižením, žijících v největších městech Spojeného království, si nikdy nevyzkoušelo jízdu na kole po místních trasách, a přesto by třetina z nich ráda začala na kole jezdit. Velký zájem o každodenní cyklistiku se projevuje i v dalších demografických skupinách, včetně žen (32 %) a osob nad 65 let (15 %).

Zpráva vychází z dat uvedených v Bike Life 2017 (nejrozsáhlejší hodnocení cyklistiky v sedmi nejvýznamnějších městech Spojeného království), a dále z rozhovorů s 12 cílovými skupinami, které tvořili senioři, ženy a osoby s postižením, konkrétně s omezenou pohyblivostí, poruchami učení, ztrátou sluchu, se zbytky zraku nebo s mentální poruchou.

Poznatky

Zjistilo se, že lidé z těchto demografických skupin se potýkají se systematickými bariérami, které jim buď brání začít jezdit na kole, nebo jezdit častěji. Nejběžnější překážky:

• Automatická představa, že jízda na kole není aktivita pro lidi, jako jsou „oni“
• Zvýšené obavy o bezpečnost, když musí jet na dopravní komunikaci spolu s motorovými vozidly.
• Nedostatek souvislé oddělené infrastruktury s hladkým povrchem pro různé typy cyklistů, která by propojovala frekventovaná místa (obchody atd.).
• Dostupnost a vysoká cena upravených jízdních kol, včetně elektrokol; pokud už existuje vládní podpora, např. prostřednictvím programů typu Do práce na kole, je dostupná jen pro zaměstnané.

Je zajímavé, že mnoho účastníků výzkumu jezdí na kole jen pro rekreační účely, protože tak si mohou zvolit vlastní trasy, které vedou parkem nebo po známých klidných cestách. To znamená, že možnost využít jízdní kolo jako dopravní prostředek pro každodenní cesty do práce, do školy, obchodu atd. je pro ně nedosažitelná.

To, že lidé nemohou jezdit na kole, často ovlivňuje míru jejich nezávislosti, jejich důvěru v dopravu, a může je to tlačit do izolace.

Doporučení

Zpráva uvádí celou řadu doporučení pro města a obce, například:

• Zajistěte, aby se v politice a plánování zohlednily i hlasy nedostatečně zastoupených menšin
• Vytvořte hustou síť cyklistických stezek v okolí míst, kde lidé žijí a kde se nacházejí stavby občanské vybavenosti
• Zaměřte se na snížení objemu průjezdní dopravy v městských čtvrtích, především kvůli bezpečnosti
• Zajistěte dostupnost cyklistických výcviků a upravených jízdních kol.

Sustrans a Arup hodlají využít první zjištěné údaje z této zprávy jako základ pro další spolupráci s organizacemi, které zastupují ženy, seniory a osoby s postižením, s cílem informovat sektor dopravy o nutnosti zvýšit inkluzi v městské cyklistice.

 „Cyklostezky a cyklopruhy končí velmi rychle, nejsou moc dlouhé a najednou jste zpět na silnici. Myslím, že jsou skvělé, protože jsou oddělené od provozu a bezpečné, ale pokud vedou cyklistu jen půl kilometru, ztrácejí na významu.“

Účastnice z Glasgow

Generální ředitel Sustrans Xavier Brice uvedl:

 „Inkluzivní doprava je jádrem spravedlivější společnosti a cyklistika může dopravní inkluzi významně podpořit. Naneštěstí jen v Británii cca 70 % obyvatel musí čelit některé ze systémových překážek, které jim v jízdě na kole brání. To samozřejmě formuje, a především limituje jejich mobilitu, nezávislost, a také životní příležitosti.

V našich městech dominuje automobilová doprava, a tomu odpovídá i jejich koncepce. Jízdu na kole jako způsob dopravy využívají jen odvážní jedinci, kteří jsou ochotni a schopni sdílet prostor s motorovou dopravou. Ženy, senioři a lidé s postižením, kteří v průměru i méně často řídí auto, musí trpět důsledky nadměrné motorové dopravy, jako jsou dopravní zácpy a znečištěné ovzduší. To vše má negativní vliv na jejich zdraví a životní pohodu.

Zpráva jen potvrzuje, že v zemích Spojeného království by mohly nastat zásadní sociální změny. Zatímco centrální vlády by měly využít své pravomoci a prosazovat investice do cyklistiky, my vyzýváme města a obce, aby ve spolupráci s námi začaly usilovat o inkluzivní, bezpečnější a atraktivní cyklistiku, kterou bude využívat co nejvíc lidí bez ohledu na jejich schopnosti, věk nebo pohlaví.“

Zdroj: https://www.sustrans.org.uk/news/one-third-disabled-people-uk-cities-would-start-cycling

 

Článek vznikl ve spolupráci NaKole z.s. a Partnerství pro městskou mobilitu z.s., za podpory a spolufinancování z prostředků Ministerstva životního prostředí České republiky. Text nemusí vyjadřovat stanoviska MŽP.

Štítky: Zapojování veřejnosti (Role města, tag6), Aktivní občan, NNO (Občan, tag36)