Blíž k občanům - výchozí předpoklad k udržení a rozvoji liberální – zastupitelské demokracie

13. 03. 2019

Víte v čem je základní problém při zpracování a následné implementaci Plánů udržitelné městské mobility, tzv. SUMP? Nefunguje participace!! Ať už toto slovo definujeme jakkoli, zapojení veřejnosti a strukturované získání zpětné vazby je Achillovou patou českých strategií. Nicméně zpracovatelé jsou v tom tak trochu nevinně. Ten problém je někde úplně jinde, v nastavení naší společnosti. Je třeba tento stav postupně měnit a vytvářet podmínky, aby se lidé mohli dohodnout na společných potřebách a zájmech a mohli účinně spolupracovat a podporovat se. Do budoucna není jiná cesta. K diskusi je, jak takové prostředí vytvořit. Dnes to nefunguje a denně překonáváme neuvěřitelné hory problémů, které plynou z nepochopení, nezájmu a neschopnosti spolupracovat.

Se svolením zveřejňujeme text, který připravil jeden z členů pracovní skupiny pro Participaci, architekt Vladan Hodek. Zveřejňujeme ho právě proto, že chystáme spustit participační program CityChangers, který má pomoci vykomunikovat složité téma dopravy a mobility. Proto potřebujeme porozumět kontextu a vyvodit z toho důsledky pro naši myšlenku. 

Níže tedy předkládáme materiál, který vznikl jako jeden z podkladů pracovní skupiny pro participaci: 

Demokracie není vládnutí, ale hledání nejlepší možné varianty řešení. Zásadním úkolem je tedy vytvářet prostředí, které umožní hledání a ověřování nejlepších možných variant řešení problémů.

 

1.      V globalizované společnosti selhávají standardní postupy získávání zpětné vazby na jednání samospráv.

I středně velká společnost působí nadnárodně a není závislá na lokálním výkonu samosprávy. Občané zapojeni v globalizovaném světě jsou schopni čerpat benefity globalizace. Kdo je schopen se prosadit v mezinárodní konkurenci, není na fungování státu a společnosti příliš závislý. Jedná individuálně nadnárodně. Má informace, rozhoduje se sám a na politice, která je vázána na stát a region není závislý. Společný veřejný zájem tedy není jeho priorita, má svoje zájmy a ty si individuálně i korporátně prosazuje. Má schopnosti i prostředky. Tito lidé ale ovládají média i veřejný prostor a politici na ně reagují. Politici tedy nehledají společný veřejný zájem, ale řeší už i individuální zájmové problémy a problémy korporátu. Hlas těch kdo není zapojen do čerpání benefitů globální společnosti není vůbec slyšet a tito občané nejsou nikým zastupováni.  S frustrací roste i prostor pro populismus a zkratkovitá řešení. Je nezbytné strukturovaně do vyjednávání společného veřejného zájmu zapojit i tyto skupiny obyvatel.

 

2.      Globalizace přechází do nové fáze, stěhování zboží přes kontitnenty naráží na své limity. Svět se musí vrátit k místním výrobě tam kde to je alespoň možné. Budoucnost je globální sdílení dat a lokální výroba = Průmysl 4.0. (Myslet globálně, jednat lokálně)

Intenzivní využívání země přesahuje její schopnosti regenerace. Už nyní je jasné, že udržitelný rozvoj je fikce a člověk globálně ovlivňuje klima a životní prostředí. Změna přístupu tedy není volbou, ale poznanou nutností. Jinými slovy budoucnost je přechod od masivní nadvýroby k výrobě na čas a na míru. Tedy díky propojení bude možné vyrábět jen to co je potřeba a kolik je toho potřeba. Bezodpoadová a bezobalová hospodářství. Vše on-line. Bude tedy možné výrobu přizpůsobit místním potřebám a požadavkům. Plošný marketink a globální trendy budou ustupovat lokálním. Budoucnost je digitální globální propojení, ale lokální život. Město krátkých vzdáleností. Tam kde bude samospráva schopna místní potřeby poznávat a pojmenovávat, bude schopna pro své občany vytvářet i funkční prostředí pro plnohodnotný život.  Tam kde budou potřeby dobře poznané a vyjednané, bude společnost úspěšná jako celek, protože bude efektivní a produktivní a tedy konkurenceschopná. Strukturovaně získávat zpětnou vazbu je tedy nutnou podmínkou pro úspěch v globálním digitálním světě.

 

3.      Digitální technologie exponencionálně zvyšují efektivitu. Kdo má data má moc. Nepropojený stát není konkurenceschopný.

Nadnárodní společnosti dnes disponují zdroji a kapitálem, kterému není schopen samotný stát konkurovat. Tyto společnosti vědí, že kdo má informace má moc. Investují obrovské prostředky do strukturovaného sběru dat a ty pak využívají ke zvyšování svých zisků. Stát je povinen zajišťovat plošně služby, ale bez kvalitního informačního zázemí není plošná distribuce služeb efektivní. Někde je jí moc a jinde málo. Soukromé společnosti využívají umělou inteligenci. Personalisují své služby a každým propojením zvyšují svoji efektivitu. Ví tedy jaký je kde její zájem a potřeby a umí je prosazovat lépe než nepropojený a neinformovaný stát, který podobu veřejného zájmu nemá řádně ani poznanou a vyjednanou. Vývoj je tak rychlý, že je naprosto nereálné, aby se hledalo na všechno řešení, které bude následně zakotvené jako vyjednaný veřejný zájem v obecném zákoně. Digitální technologie nabízí možnost koordinace. Stát i samospráva musí nabídnout svým občanům maximum otevřených dat – informací k vlastnímu odpovědnému rozhodování. Co lze řešit místně, řešit místně a na vyšší úrovni řešit jen to co je nutné koordinovat. To znamená zásadním způsobem strukturovat cílený sběr dat od občanů tak, aby se každá úroveň samosprávy a státní správy zabývala jen tím co jí přísluší. Tento princip je nutné trvale kontrolovat a prosazovat. Ujasňuje smysl zastupitelské demokracie a pomáhá vymezit fungování státní správy.

 

4.      Kreativitou a vzděláním proti totalitě.

Digitální technologie a propojení je obrovskou příležitostí, ale i rizikem.  Plně digitalizovaný centrálně řízený stát využívající nejmodernější technologie má potenciál při osvíceném vládnutí být vysoce úspěšný a efektivní. Takový stát je schopen rychle reagovat a rychle plošně distribuovat moc. Tento stát bude mít vždy vrstvu loajálních motivovaných občanů, kteří budou čerpat jeho výhody a budou mu pomáhat v prosazování jeho zájmů a rozšiřování vlivu, protože tím roste i jejich vliv. Nikdy však nebude schopen čerpat plně existující lidský potenciál. Vždy bude potřebovat pro udržení centrálního řízení distribuovat svoji moc plošně. To jsou dané limity systému. Decentralizace moci spolu s digitálním propojením v síti, dává možnost zapojit každého kdo má chuť a potenciál přispět ke zvýšení společného života nás všech. Propojení může být predátorské tedy můžeme si data navzájem  zneužívat pouze k vlastnímu prospěchu na úkor druhých, nebo altruistické tedy poskytnutí dat k dohodě a spolupráci. Predátorské systémy propojení vznikají zcela přirozeně. Altruistické propojení je věcí společné kultury jednání. Je úkolem nás všech, tyto systémy vytvářet a rozvíjet a podporovat. Musíme podporovat systémy, které rozvíjí kulturu, vzdělání a kritické myšlení.  Tuto možnost máme a je benefitem demokratického světa. Všechny centrální řízené systémy umí totalitní systém zneužít. Kreativní, otevřenou, vzdělanou, propojenou, spolupracující, ale zároveň decentralizovanou společnost může zneužít jednotlivec, ale obtížně už celý systém. Do budoucna je proto pro uchování demkokracie jedním z předpokladů i decentralizace moci za podmínky, že budou občané propojeni ke sdílení dat a zkušeností a vzájemné strukturované systémové koordinaci.

 

5.      Rozvoj komunitního života jako základ nové sociální soudržnosti.

V poslední dekádě dochází k potvrzení radikální změny společenského prostředí. Po 5 tisíci letech končí období zemědělské a lidé se opět v přeneseném významu stávají lovci a sběrači. V dříve dominantním zemědělství je dnes v ČR zaměstnáno méně jak 100 tis. obyvatel a z toho ⅔ jsou pouze nájemci a zaměstnanci. Člověk byl po tisíciletí vázán k půdě. K rytmu ročních období, byl svázán s krajinou a životem v ní. Hospodář představoval kotvu a výchozí bod pro budování identity. Zvláště v ČR platí, že většina česky mluvícího obyvatelstva pracovalo v zemědělství a žilo na venkově. Dnes venkov přestaval existovat.  Z pohledu života existují jen města a různě velká a vzdálená příměstí. Všichni pracují ve výrobě, nebo ve službách. Lidé se stávají nomády. Přirozenou potřebu sociálních vazeb a budování identity nahrazuje jen rodina, pár přátel a sociální sítě. Společnost se nově definuje. Nerozumí si, nemluví stejným jazykem. Chápeme různé věci různě. Jediný způsob jak toto napravit je začít spolu mluvit a poznávat se navzájem. Samospráva pak už nebude reprezentovat oddělené tábory občanů, ale jednu komunitu s různými názory a preferencemi.  Obec tedy musí vytvářet prostředí ve kterém se bude moci rozvíjet komunitní život. Lidé se budou moci více poznat, lépe spolupracovat, nalézat společnou shodu. Umožní to vzájemně si důvěřovat, hledat kompromisy. Občané si pak budou schopni i lépe vybrat své zástupce. 

Štítky: Politika, Strategie, Regulace (Mezioborového plánování, tag22), Aktivní občan, NNO (Občan, tag36)