Snažíme se zvýšit naši závislost na autech?

14. 11. 2018

Články z britského sdružení SUSTRANS jsou fakt dobré. Dnes zveřejňujeme článek s názvem "Snažíme se zvýšit naši závislost na autech?" Když si uvědomíme, že příští rok se bude připravovat vládní koncepce městské mobility, tak musíme býýt hodně na pozoru, abychom neskončili v podobné pasti, jako ve Velké Británii. Horší je, že se jedná o obecné vzorce, které plus, mínus fungují ve všech státech stejně.

Článek: "Snažíme se zvýšit naši závislost na autech?"

Rozpočet, který v minulém týdnu zveřejnila britská vláda, slibuje během následujících pěti let investovat 30 miliard liber do silniční sítě na území Anglie. Většina peněz půjde na rozšíření a výstavbu nových „strategických“ dopravních komunikací.

Ačkoliv to může znít jako vítaná pomoc pro regiony, ve skutečnosti vláda riskuje, že stále víc a víc lidí bude závislých na autech a následující generace čeká něco jako vězení, kde se bez auta nepohnou. I nedávný výzkum společnosti Transport for New Homes nás upozorňuje, že rozvoj bydlení v okrajových částech měst, kde je auto jedinou možností dopravy, je stále na vzestupu [1]. A totéž znamená těch 30 miliard ze státní pokladny – podpora delšího cestování a rezidenční výstavby na zelené louce.

Pokud jde o snižování nákladů Národního systému zdravotní péče nebo o naplnění cílů nedávno revidovaného Strategického rámce pro národní plánování či Investiční strategie pro pěší a cyklistickou dopravu, případně všech našich plánů na zvýšení kvality ovzduší, vláda Spojeného království si pod sebou podřezává větev.

Financování „strategických“ a místních dopravních komunikací

Britská vláda nedávno oznámila konec úsporných opatření a přislíbila navýšení výdajů a investic. A logicky to začíná oznámením podzimního rozpočtu 2018, které bylo učiněno v tomto týdnu.

Součástí těchto slibů je i tvrzení, že výnosy ze silniční daně (ang. zkr. VED) budou směrovány do Národního fondu dopravních komunikací, který tak získá 30 miliard liber na budování a údržbu silniční sítě v Anglii. Silniční daň byla environmentální daní, která má podpořit využití ekologičtějších způsobů dopravy. A nyní, přesně naopak, půjdou získané finance převážně na budování nových a rekonstrukci stávajících silnic, což jen podpoří trvale rostoucí osobní automobilovou dopravu.

A ještě víc nás znepokojuje, že velká většina financí z Národního fondu dopravních komunikací (víc než 25 miliard liber) je určena na rozvoj Strategické silniční sítě, tedy především dálnic a rychlostních silnic. Tyto finance budou proinvestovány prostřednictvím Investiční strategie silniční dopravy 2 (RIS2), která v letech 2020 až 2025 pravděpodobně zaznamená 40% nárůst oproti RIS1, která utratila 17,6 miliard liber.

Investiční strategie pro silniční dopravu však ignoruje převážnou většinu dopravních komunikací na území Anglie. Tyto investice pokrývají jen silnice, které tvoří 3 % všech dopravních komunikací v Anglii a asi 34 % všech najetých kilometrů [2]. Zbývajících 97 % jsou místní komunikace, včetně všech hlavních a vedlejších silnic, které vedou městy a obcemi. I když samozřejmě nějaké finance jdou i na tyto silnice, např. letošních 420 milionů liber na opravu výmolů a děr, pořád je to při porovnání obou částek dost málo.

Investování do strategických dopravních komunikací nás vede k větší závislosti na autech

Z historie víme, že čím víc silnic budujeme a rozšiřujeme, tím víc lidé jezdí v autech. Rozpočet ohlášený v minulém týdnu využívá veřejné finanční prostředky k podpoře rozvoje rezidenční výstavby stále dál a dál od míst, kde pracujeme nebo se vzděláváme.

Tyto investice pomohou otevřít cestu k dalším developerským projektům, které budou stát na zelené louce nebo v okrajových částech měst a obcí. Podpoří další rozmach měst a vznik komunit, které to mají do práce a do školy moc daleko na to, aby jely na kole nebo šly pěšky. A veřejná doprava se tam neuživí. Vytváříme komunity, kde veškeré cestování absolutně závisí na autech, a to i v případě dostupné infrastruktury pro chodce a cyklisty. Přitom v kontextu klimatických změn, znečištění a četných zdravotních problémů v naší populaci bychom měli dělat přesný opak.

A je to zcela v rozporu s nedávno revidovaným Strategickým rámcem pro národní plánování, který vyžaduje, abychom stavěli vhodná obydlí na vhodných místech a v souladu s ochranou životního prostředí. Místo toho investování do strategických dopravních komunikací jen podpoří to, co už se v současné praxi děje – bytovou výstavbu, která není pro lidi bez aut.

Dopravní sítě ve městech trpí nedostatkem financí a potřebují strategie, které nebudou tak intenzivně zaměřené na auta

Většina z nás bydlí nebo pracuje v menších či větších městech, která mají i větší nabídku služeb. Proto také valná většina z těch cest, které přibydou kvůli dalším investicím do strategických dopravních komunikací, bude mít svůj začátek a/nebo konec na některé z místních silnic, především v městských oblastech. Ty však nejsou ani koncipované, ani financované tak, aby to zvládly.

Nedostatek prostoru navíc jen zřídka umožňuje silnice ve městech rozšířit. Jde o další zátěž, která se projeví zhoršením problémů s dopravními zácpami a znečištěním a vyššími výdaji z rozpočtů měst. Rostoucí počet osobních aut a rozptýlená zástavba jsou důvodem, proč usilovat o ekonomicky udržitelnou hromadnou dopravu tam, kde cesta pěšky nebo na kole není prakticky možná nebo je příliš dlouhá.

To všechno jsou důvody, proč napříč celou Británií řešíme, jak omezit osobní automobilovou dopravu uvnitř měst, např. pomocí tzv. zón čistého ovzduší, parkovacích poplatků na pracovišti nebo budováním infrastruktury pro chodce a cyklisty. Procento osob dojíždějících autem potřebujeme nutně snížit, např. v Bristolu ze současných 53 % na cca 43 % v roce 2036 [3], a tím – kvůli předpokládanému růstu počtu obyvatel - pouze udržíme dopravní přetíženost města na současné úrovni! To znamená, že většina britských měst se snaží jít přesně opačným směrem než britská vláda, soudě podle signálů, které vláda vyslala oznámeným rozpočtem.

Tohle lidé opravdu chtějí?

Nerovnováha mezi výší investic do místní a udržitelné dopravy v rámci měst a obcí na jedné straně a do meziměstské dopravy, převážně automobilové, na straně druhé, je v Británii obrovská a neustále se zvětšuje. Motivovat a podporovat lidi v tom, aby jezdili dál a trávili v autech delší čas, se jeví jako přinejmenším zvláštní politický cíl, vzhledem k tomu, co lidé opravdu chtějí.

Značná část veřejnosti by v případě možné volby zvolila kratší dojíždění – kdo by nechtěl víc času pro rodinu, vidět děti dřív, než jdou večer spát? Kdo by se nechtěl pohodlně dostat do místního obchodu? Kdo by nechtěl veřejné služby v docházkové vzdálenosti od svého domu?

Proč financujeme výstavbu silnic a obydlí, která nás zavedou daleko a ještě dál od míst, kam se lidé chtějí dostat? Přitom bychom mohli podporovat bydlení v městských oblastech, kde už existují udržitelné způsoby dopravy. Víte, jak by 25 miliard liber pomohlo k cenově dostupnému bydlení? A současně i k rozvoji udržitelné a efektivní mobility?

Musíme investovat do místní udržitelné dopravy a umožnit efektivní přepravu osob i zboží

Investice v dopravním sektoru by měly být největší tam, kde potřebujeme dopravu nejvíc – a to jsou místní dopravní komunikace v městech a obcích. A jak nám ukazují četné důkazy, pokud využijeme cenný dopravní prostor k tomu, aby víc lidí jezdilo na kole či autobusem nebo chodilo pěšky, jsme na nejlepší a nejúčinnější cestě, jak udržet naše města v pohybu.

Navzdory důkazům však většina obcí a regionů bojuje s financemi i jen na opravy silnic a celostátní politika financování tento problém ještě zhoršuje.

Pokud to britská vláda myslí vážně s životním prostředím, s naším zdravím, s výstavbou bydlení ve vhodných lokalitách, s bojem proti znečišťování ovzduší a se snahou zlepšit život místních obyvatel, pak musí zdroje z Národního fondu pro dopravní komunikace investovat do místních komunikací a začít upřednostňovat udržitelnou, tedy především cyklistickou a pěší dopravu.

Proto vyzýváme britskou vládu, aby přehodnotila svůj přístup k nakládání se silniční daní a k financování dopravních komunikací, aby začala brát cyklistickou a pěší dopravu jako seriózní dopravní alternativy a zavázala se, že 5 % rozpočtu na dopravu bude přiděleno na aktivní způsoby dopravy s tím, že se tento podíl do roku 2025 zvýší na 10 %.

[1] Transport for new homes. 2018. Transport for New Homes Report.

[2] DfT, 2018. Road Traffic Estimates: Great Britain 2017

[3] Bristol City Council, 2018. Draft Transport Strategy.

 

https://www.sustrans.org.uk/blog/driving-car-dependency

Autor Tim Burns, 6. 11. 2018

Štítky: Politika, Strategie, Regulace (Mezioborového plánování, tag22)