Jak na parkování v 21. století

18. 05. 2018

Parkování je jedním z nejpalčivějších problémů ve většině českých měst. V Praze jsou záchytná parkoviště schopna zachytit jen jedno procento ze tří set tisíc řidičů, kteří v pracovní dny přijedou do Prahy a místo není ani v zónách placeného stání pro rezidenty. O nespokojenosti s parkovací politikou ve městech se mluví již dlouho a nedostatek prostoru pro parkování potvrzuje i studie fakulty dopravní ČVUT. Ve středu o tom informoval článek na serveru iDnes.cz. 

Parkování někdy trvá déle než samotná cesta, jak uvedlo 82 % dotázaných v nedávném průzkumu agentury STEM/MARK. Podle stejného průzkumu má alespoň občas problém zaparkovat 88 % pražských řidičů. 

O problémech při vytváření parkovací politiky, s praktickými zkušenostmi měst Prahy, Tábora a Chebu nebo Benešova se také diskutovalo na konferenci Parkování v 21. století, která se konala 17. května v Praze. I když účastníci mohli mít různé závěry, shoda byla v jednom: problémy s parkováním jsou zmiňovány prakticky všude. Odpovědi na hlasy volající po rychlém vyřešení problémů s parkováním vypadají na první pohled logicky: zvýšení počtu parkovacích míst, rozšíření zón placeného stání a zvýšení kapacity parkovišť P+R.  Cesta jednoduchého navyšování kapacity parkování ale může být dvousečná.

Někteří mluvčí na uvedené konferenci uváděli Londýn jako zdroj inspirace a příklad dobré praxe, kde se o rozvoj dopravy stará organizace Transport for London (TfL). Zpoplatnění vjezdu do centra je dokonce jedním ze vzorových příkladů uváděných v Evropské metodice pro přípravu plánů městské mobility, která byla přeložena do češtiny. Citujeme z dokumentu:

Dobrým příkladem pro ilustrování nutnosti integrovaného přístupu je schéma zpoplatnění problematických míst – například takového, jaké je zavedeno v Londýně. Toto účinné opatření, které se týká silničního provozu a uživatelé zde musí platit, přímo upravuje skladbu a objem provozu, a tím ovlivňuje emise polutantů, stejně jako i hladinu hluku. Pokud je však zavedeno jako samostatné opatření, budou očekávané účinky snížení spíše malé. Je-li však opatření kombinováno s územním plánováním a designem, se zlepšením veřejné dopravy a propagací, s řízením parkování, nízko-emisními zónami a s výjimkami pro „čistá“ vozidla, pak mají tato opatření tendenci se vzájemně posilovat a doplňovat účinky na polutanty, CO2 a emise hluku. Současně je však třeba řešit formou kompenzačních opatření negativní účinky jako jsou dopravní zácpy v přilehlých oblastech nebo sociální rovnost v přístupu a mobilitě. Zde hraje velkou úlohu přesné definování hranic zóny.

Podrobnosti viz: www.tfl.gov.uk/lezlondon a www.cclondon.com

Právě Londýnská organizace na pověřená rozvojem dopravy nedávno zveřejnila novou vizi starosty Londýna Sadiqa Khana, která je založena na několika pilířích:

1. Zdravé ulice a zdraví lidé
2. Zlepšení systému veřejné dopravy
3. Nové domovy v blízkosti práce

Kompletní verzi dokumentu najdete ke stažení zde (zatím pouze v angličtině, na překladu zapracujeme a přineseme ho v některém z pozdějších článků).  

Celá vize je přitom podřízená  jednomu cíli, který v horizontu příštích 20 let stanovuje:

"Hlavním cílem je, aby do roku 2041 lidé 80 % všech cest v Londýně absolvovali pěšky, na kole nebo pomocí veřejné dopravy."

Britská metropole je pověstná vysokou dopravní zátěží s vážnými důsledky na zdraví a nehodovost.  Kvůli dlouhodobému vystavení znečištění ovzduší zemře v Londýně každoročně téměř 9.500 lidí. Například na Oxford Street, nejrušnější a nejšpinavější dopravní tepně centrálního Londýna, kde bývají 4x překročeny limity pro znečištění ovzduší, překračuje roční limit pro oxid dusičitý během několika dnů od začátku každého roku.

Jaký závěr z Londýna si tedy můžeme odnést pro parkovací politiku v českých městech?

Pro úspěch nestačí provádět dílčí opatření. Ta mohou fungovat jen tehdy, když za nimi stojí silná politická vize s důrazem na implementaci a pokud umí představitelé města jasně tuto představu vysvětlit. Opatření musí zohlednit společenské postoje, okamžité požadavky jednotlivých skupin obyvatel ale musí projít často dlouhou cestou, která vede ke kompromisu. Podobnou cestou prošla mnohá města, jako například Vídeň (O omylech na cestě k lepším městům). Rychlá řešení mohou být lákavou cestou, která ale často končí stejně rychle, jako začala. 

Štítky: Vize (Role města, tag1), Strategie (Role města, tag2), Parkovací politika (Dobrá praxe, tag29)