Výzkumná práce: Utopie pomalé cyklistiky: jak by mohla cyklistika vypadat

10. 02. 2018

Akademie městské mobility je zjednodušeně postavena na dvou pilířích. Je třeba věci zjednodušovat, aby danou problematiku pochopil každý a na druhé straně je třeba vycházet z odborného základu, z výzkumných prací, které sice bude číst málo kdo, ale bez nich by nešlo nic zjedondušovat.

Mezi výzkumné práce patří i oblast "utopie", aneb, co by bylo, kdy bylo ... Jednou z takových je i výzkumná zpráva "Utopias of slow cycling:imagining a bicycle system", kterou zveřejnila univerisita v Lancasteru.

Zveřejňujeme překlad abstraktu dané zprávy. Celou zprávu lze vyhledat na tomto odkaze: http://eprints.lancs.ac.uk/90097/.

Abstrakt.

Předmětem tohoto výzkumu je budoucí post-automobilový vývoj. Výzkum zjišťuje, jaké mechanismy by vedly k tomu, aby jízdní kolo pomohlo rekonfigurovat současnou městskou mobilitu a spustit změny směrem k pomalejšímu životnímu stylu. Na základě dostupných materiálů k tématu mobility a utopických studií se tato práce zabývá třemi komplementárními aspekty, které by mohly být rozhodující pro úsilí o transformaci směrem k „pomalé cyklistice“. Nejprve a zaprvé zkoumám potenciál společenské cyklistické praxe, která předznamenává budoucnost mobility, jež by mohla úspěšně zpochybnit „automobilový systém“. S použitím (auto)etnografických a mobilních metod dokumentuji cyklistickou zkušenost jak svou vlastní, tak různých skupin v Londýně a Amsterodamu, a odhaluji subjektivitu cyklisty na základě informací získaných z hlubokého pohroužení se do přirozeného i společenského světa a z intenzivní interakce s těmito světy. Pomalost zaznamenaných zážitků zpochybňuje dominantní mechanické rytmy automobilismu i utilitárního prostoru dopravních komunikací. Následně a zadruhé proto navrhuji kritiku současné konfigurace a předpokládané trajektorie vývoje automobilového systému. Tvrdím, že utopické sliby osobní autonomie, svobody a ekonomického pokroku, jejichž symbolem je právě osobní automobil, v současnosti ztrácejí na síle. Kromě toho by jevy jako dopravní přetíženost, znečištěné ovzduší, klimatické změny nebo stinné stránky neoliberální společnosti mohly vést ke konci automobilismu. Proto, a to je zatřetí, ukazuji, že systém pomalé cyklistiky by mohl být včleněn do „trhlin“ vznikajících v automobilovém systému. Na základě stávajících specifických inovací navrhuji kroky, které by společnost měla následovat, aby se pomalá cyklistika stala do roku 2050 realitou. Argumentuji proti dominantnímu postavení automobilu v sektoru městské mobility i proti předpokladu, že rychlost představuje jediný faktor, jak hodnotit kvalitu mobility lidí. Tento výzkum tedy potvrzuje ústřední roli cyklistiky v našich představách post-automobilové budoucnosti a posunuje kupředu akademické diskuze, které vidí cyklistiku jako alternativní nebo subalterní mobilitu. Takové udržitelné budoucnosti dosáhneme jen tehdy, pokud zpochybníme současnou doktrínu o rychlé mobilitě a ekonomickém růstu.

Překlad: Asociace měst pro cyklisty

Štítky: Vzdělávací rozměr (Mezioborového plánování, tag24), Cyklistická doprava (Dobrá praxe, tag27)