Zájem o cyklistickou dopravu ve vědeckých kruzích roste

03. 01. 2018

Rozmach cyklistické dopravy v evropských i amerických městech nezůstal bez povšimnutí ani v akademických kruzích. Počet vědeckých publikací z oblasti cyklistiky se pozoruhodně zvýšil zejména v posledních pěti letech (2011-2016). John Pucher a Ralph Buehler na to upozorňují ve svém editoriálu pro Transport Reviews [1]: „Index dopravních publikací TRID (mezinárodní databáze publikací z oblasti dopravního výzkumu) ukazuje nárůst počtu publikací souvisejících s cyklistikou ze 197 ročně v letech 1991-1995 až k 610 ročně v letech 2011-2016 (trojnásobek). Podle webových stránek Web of Science vzrostl i roční průměrný počet odborně ověřených článků k cyklistické dopravě z pouhých 22 v letech 1991-1995 na 284 v letech 2011-2016 (třináctinásobek).

 

Obrázek 1: roční průměrný počet publikací o cyklistické dopravě v pětiletých časových úsecích od roku 1991 do roku 2016.

Kvantitativní rozmach akademického výzkumu se projevuje i tím, že řada indikátorů souvisejících s cyklodopravou ukazuje cestu tím správným směrem. Pucher a Buehler zveřejnili seznam 19 velkých evropských a amerických měst, která v poslední době zaznamenala dramatické zvýšení podílu cyklistů: „Například většina severoamerických měst vykazuje mezi roky 1990 a 2015 trojnásobné až čtyřnásobné zvýšení podílu cyklistické dopravy. Paříž, Londýn i Vídeň jsou města, kde cyklistická kultura nemá v podstatě žádnou historii, přesto i zde je počet cyklistů přibližně trojnásobný. Nejrychlejší nárůst, konkrétně šestinásobný, pak zaznamenala Sevilla (Španělsko), Bogota (Kolumbie), Buenos Aires (Argentina) a Portland (Oregon).“

 

Obrázek 2: Jak rostl podíl cyklistické dopravy ve velkých městech Evropy a Ameriky (1991-2015). Zdroje: Dopravní průzkumy v jednotlivých městech.

Vyšší podíl cyklistů v ulicích měst přinesl i výrazné zvýšení jejich bezpečnosti. V letech 1990 až 2014 klesl počet smrtelných dopravních nehod cyklistů na 100 000 obyvatel o 30 % v USA, 46 % v Austrálii, 47 % v Japonsku, 49 % v Kanadě, 53 % ve Velké Británii, 56 % v Holandsku a Německu, 64 % ve Francii a Španělsku a o 68 % v Dánsku a Švédsku. Přibližně o třetinu klesla úmrtnost cyklistů na 100 milionů cyklistických kilometrů v USA, Velké Británii, Německu a Holandsku v letech 2000 až 2010.

Co je za tím? Co způsobilo takový nárůst jak podílu cyklistické dopravy, tak bezpečnosti cyklistů?

Podle Puchera & Buehlera je základním kamenem pro (rychlý) rozvoj podílu cyklistů „fyzicky oddělená a bezpečná cyklistická infrastruktura na hlavních dopravních komunikacích s hustým a rychlým provozem motorové dopravy“. Autoři zmiňují města jako Sevilla a Bogota, kde podle údajů na Obr. 2 rostl podíl cyklistů nejrychleji a nejvíc, a to právě kvůli realizaci „integrovaných sítí více než 300 km bezpečných cyklostezek v průběhu několika málo let“. Podobná infrastruktura je motivací k jízdě na kole i pro děti, ženy, starší osoby, prostě „každého, kdo se cítí na silnici zranitelný a nechce riskovat“. Pucher & Buehler dále zjistili, že stále větší popularitu si v mnoha zemích získávají opatření jako cyklistické dálnice a komplexní zklidňování rezidenčních zón.

Dalšími faktory, které se spolupodílejí na růstu cyklodopravy, jsou např. elektrokola a systémy bike-sharing. „Od prvního velkokapacitního automatizovaného systému, který byl v roce 2005 spuštěn ve francouzském Lyonu (1500 jízdních kol) se bike sharing do května 2017 rozšířil až na 1286 systémů s celkovým počtem 3 415 750 kol.“ Pokud jde o elektrická jízdní kola, autoři sice zaznamenali enormní nárůst jejich počtu, ale podhodnotili ho kvůli záměně čísel ročních prodejů a celkového objemu. 1,5 milionu elektrokol, které autoři započítali v roce 2016, nebyl celkový objem používaných elektrokol, ale jen roční prodeje. Celkový počet všech zakoupených jízdních kol byl koncem roku 2016 okolo 8,2 milionů a podle očekávání do konce letošního roku atakuje hranici 10 milionů.

Kromě technologických inovací autoři rovněž zmiňují změny kulturních postojů a preferencí ve společnosti. Lidé se méně spoléhají na osobní automobilovou dopravu a stále častěji touží po bydlení v kompaktních a víceúčelových čtvrtích v centru města nebo v jeho blízkosti. To je „možná nejslibnější“ znamení, že pro cyklistiku nastávají dobré časy.

Zvýšený zájem o cyklistickou dopravu v oblasti vědeckého výzkumu je sám o sobě pozitivní, ECF však vyzývá všechny výzkumné pracovníky k aktivní účasti v síti Scientists for Cycling network [2] , kde mohou přispět k posílení výzkumu a programu podpory cyklistiky. Zájemci se mohou například zapojit do výzvy Call for Abstracts pro vědecká zasedání v rámci Velo-city 2018 v Rio de Janeiru, která je otevřená až do 14. ledna 2018.

Poznámky:

[1] John Pucher & Ralph Buehler (2017) Cycling towards a more sustainable transport future, Transport Reviews, 37:6, 689-694, DOI: 10.1080/01441647.2017.1340234

https://doi.org/10.1080/01441647.2017.1340234

[2] More on ECF’s Scientists for Cycling network: https://ecf.com/community/scientists-cycling

 Kontakt:

 Holger Haubold, h.haubold@ecf.com

Zdroj: https://ecf.com/news-and-events/news/academic-research-cycling-booming

 Autor Fabian Kuester

30. 11. 2017

Překlad ASOCIACE MĚST PRO CYKLISTY

Štítky: Vzdělávací rozměr (Mezioborového plánování, tag24), Cyklistická doprava (Dobrá praxe, tag27)