Lekce 6 - Teorie a praxe: plánování zapojení veřejnosti a zainteresovaných subjektů.

11. 03. 2020

Diskuse na facebooku kolem participačních procesů v rámci zpracování PUMM je možno vystihnout jedním citátem: „Kvalita debat nulová - bylo to ve formátu, tady to máte, teď vám k tomu něco řekneme a vy nám taky můžete něco říct. Kulaté stoly nebyli moc kulaté. Jak byli zatažené aktéři, nevíme - možná to bylo to, že jim to zaslali na připomínkování a that's it. Celý PUMM zanechal v našich ústech hořkou pachuť čerstvého asfaltu. Celé to divadlo bylo k tomu, aby bylo možné čerpat finance.“

Ale trochu optimismu. Teorii lze nastudovat, nabízíme dvě české stránky a jednu zahraniční: http://www.participativnimetody.cz/. http://www.iprpraha.cz/participativniplanovani, https://www.eltis.org/glossary/participation

A samotnou metodiku SUMP2.0. bychom chtěli postavit na níže uvedených principech. Při psaní jsme se inspirovali jedním rozhovorem.

Princip 1 - SUMP je strategický plán, který je pojat participativně.
'Praxí je, že strategické plány jsou vesměs nefunkční, protože města a městské částí tvorbu strategického plánu tradičně zadávají externí firmě, která ho celý napíše více méně od stolu. V některých případech proběhnou kulaté stoly s experty, aby dokument aspoň formálně nabídl názor širšího týmu. Je to taková hra na plánování. Firma dodá „odborný“ text za minimální cenu a radnice ho schová do šuplíku. Ze stěžejního dokumentu se pak stane laciný cár papíru, který doslova nikoho nezajímá, protože k jeho tvorbě nebyl nikdo přizván. Jde bohužel o zažitý postup, který se cyklicky opakuje s každým novým plánem.

Vzhledem k tomu, že Plán udržitelné městské mobility je rovněž strategický plán, pak je nutné, aby nová metodika SUMP 2.0. byla postavena na novém pojetí, kdy strategický plán je pojat participativně. Chceme vytvořit žitou desetiletou vizi, která bude kvalitně prodiskutována. Zjednodušeně řečeno – rozhodovat o místě mají lidé, kteří v tom místě žijí a pracují. Jen takový strategický plán potom může fungovat. Samozřejmě to vše musí proběhnout za asistence úředníků i expertů, a musí to být promyšlený proces.   

Princip 2 - Inspirace ano, ale stejně je potřeba jít originální cestou, neboli metodika povede k originalitě, nikoliv k uniformitě.
Inspirací nám jsou taková města jako je Berlín, dánský Aarhus, Když se ale do promýšlení strategických plánů pustíte, rychle Vám dojde, že je nutné si najít svou vlastní cestu. Každé město je jiné, jsou to odlišná teritoria, nejen svou velikostí, ale i historií a podobou komunit. Odlišně se tak musí přistupovat i ke strategickému plánu. Není možné vzít jednu metodu odjinud a do puntíku ji zkopírovat. Logicky to nikdy nebude fungovat. Inspirativní, převážně zahraniční příklady nám ale jasně ukazují, jakých principů se držet. Sami jsme rozhodně žádné nové kolo jsme nevynalezli. Hlavními dvěma tématy metodiky jsou dlouhodobá kvalita plánování a srozumitelnost.

Pokud přemýšlí radnice nad vskutku kvalitním městským plánováním, nevyhne se tématu participace. A teď nemám na mysli pouze specifické a často trendové projekty typu participativního rozpočtování, nebo chápání participace jako bezmyšlenkovitého odevzdání se veřejnosti. Participativní plánování si vyžaduje pomyslnou infrastrukturu: nástroje a procesy, které městu umožní rychle, levně a efektivně získávat potřebná data od aktérů, občanů ale i jednotlivých pracovišť na úřadě a pak se těmito daty zaobírat. Právě to je cílem nové metodiky SUMP 2.0. – bude chtít využít proces zpracování strategického plánu k tomu, abychom se to města dobře naučila a takovou infrastrukturu postavila. Motivací je dostat se do stavu, že kdykoliv v budoucnu bude město postavené před komplexní a komplikované téma, bude si s ním umět poradit. 

Je-li záměrem vytvořit vizi pro město na příštích deset let, nesmí být srozumitelná jen úzkému okruhu odborníků. Občané, tedy klienti města, musí mít možnost také jednoduše pochopit, jakým směrem tu pomyslnou loď jménem město politici kormidlují. Když navíc získají možnost se na plánu podílet, nabízí se hypotéza, podle které budou ve městech víc spokojeni a město se na navíc bude moct na ně kdykoliv obrátit. 

Princip 3 - proces zjišťování potřeb voličů a komunikace má trvat minimálně rok a půl.
Osmnáct měsíců je pro to, co chce město dělat, normální délka. Plán může být zjednodušeně rozdělený do čtyř kroků. V prvním je nutno intenzivně pracovat se samotným úřadem. Skrývá se tu obrovské know-how, které by při tradičně zpracování strategického plánu zůstalo netknuté. Cílem je vědět, jak sami úředníci vidí město a kam si myslí, že je nutné směřovat. Bude to diskuse převážně odborná. V druhém kroku se pozve do plánu veřejnost a to ve dvou úrovních: výzvy je třeba probrat jak s běžnými občany, tak i s tzv. stakeholdery města. Ve třetím kroku je potřeba veškerá data s pomocí expertů třídit a urovnávat tak, aby vznikly prioritní tzv. velká témata města. Každé téma se následně rozpadne do konkrétních bodů a ty se stanou hlavní mapou pro úředníky, stakeholdery i občany. V posledním kroku celý plán se bude znovu diskutovat s veřejností. Vše se bude dít na setkáních i v online prostoru. 

Největším rizikem je, že se spuštěním nikdo nebude tušit, o co jde. Dalším rizikem jsou globální katastrofy, nenadálá situace, která přesune pozornost obyvatel z jejich pohledu k něčemu důležitějšímu. V současnosti média plní zprávy o koronaviru a pak je těžké si představit v této situaci plánovat veřejná setkání nad strategickým plánem. Nevěříme, že se lidé o své město nechtějí zajímat. V tom riziko nevidíme. 

Princip 4 – od začátku je potřeba si klást otázky, co bude následovat po přijetí strategie, či jak může dobrá strategie přispět k transparentní a průhledné politice
Po schválení a přijetí strategie budou navazovat akční plány na jednotlivé oblasti, které vyplynou. Dobrá strategie je taková, která je žitá, a to znamená, že přes změny na politickém poli lidé budou svou vizi vyžadovat i do budoucna a stanou se tak aktivní součástí rozhodování o jejich městě.

 

A jen na doplnění ještě připojujeme překlad z evropské metodiky SUMP 2.0.

Zapojení veřejnosti je činnost, která by měla probíhat v rámci celého procesu PUMM, avšak ne během každého z dvanácti jednotlivých kroků. Obrázek 13 ukazuje, kam dát důraz, během kterých kroků a aktivit udělat důležitá rozhodnutí, aby přínos z myšlenek, vizí a závazků vzešlých z řad místních obyvatel byl opravdu maximální.

Vyplatí se zapojit veřejnost hned od začátku. Už v okamžiku, kdy město rozhodne o přípravě vlastního PUMM, lze informovat veřejnost, případně mobilizovat ty občany, kteří se problematiku víc zajímají. Čtyři nejdůležitější kroky pro zapojení veřejnosti, které je třeba v rámci plánování udělat, jsou diskuze o scénářích (Aktivita 4.2), příprava vizí (Aktivita 5.1), výběr a validace balíčků opatření (Aktivita 7.2) a implementace (Aktivita 11.2). Kromě toho je zapojení veřejnosti pro váš PUMM přínosné během analyzování stávající situace v oblasti mobility ve vaší obci (Aktivita 3.2), pro zajištění podpory široké veřejnosti pro plánované akce (Aktivita 8.4) a pro závěrečnou evaluaci úspěchů a neúspěchů (viz Aktivita 12.1).

Kromě těchto aktivit jsou ideálním okamžikem pro komunikaci s veřejností i jednotlivé milníky – veřejnost lze informovat o výsledcích právě dokončené fáze plánování. Především třetí milník je příležitostí zhodnotit spolu s veřejností strategické směřování, pro čtvrtý milník je zase přínosem společná oslava přijetí plánu. Pokaždé, když plánujete akci nebo jakoukoliv metodu pro zapojení veřejnosti, myslete na následující pravidla:

• S navrhovanými nástroji a metodami pro participaci veřejnosti pracujte kreativně, ale sebekriticky. Například aplikace a internetové průzkumy nemusí zasáhnout všechny cílové skupiny (senioři atd.). Proto vždy vytvořte i offline verzi.
• Je důležité informovat o tom, jak se s výsledky participace veřejnosti dále pracuje, jak jsou v procesu využity, že neskončí tzv. v šuplíku. Každý příspěvek z řad veřejnosti bude zpracován – to je třeba zdůraznit.
• Myslete i na to, jaký jazyk používáte - někdy je třeba se kvůli skupině přistěhovalců neomezovat pouze na místní jazyk. Také odborné termíny používejte opatrně.
• Pečlivě volte místo pro každé setkání s veřejností – mělo by být snadno dostupné, a to i prostředky veřejné dopravy, bezbariérové, vhodně vybavené i osvětlené, s dobrou akustikou. Zvažte případně i zasedací pořádek, neměl by asociovat žádnou mocenskou hierarchii.
• Setkání plánujte s ohledem na veřejnost raději na podvečerní hodiny. Brzké odpoledne je problematické pro většinu pracujících, večer zase pro rodiče menších dětí.
• Zajistěte profesionální a respektovanou osobu moderátora.

 

Štítky: Zapojování veřejnosti (Role města, tag6)