Lekce 3 - Praktické cvičení: zapomněli jsme na uživatele

03. 02. 2020

Možná pár zasvěcených pochopilo, jaké jsou principy Plánu udržitelné městské mobility (viz. lekce 3), ale praxe v 95% případů ukazuje, že obyvatelé našich měst nepostřehnou, že takový plán město má. Tak k čemu je potom potřeba?

Představte si, že by politik vašeho města uvedl daný plán slovy: "Jde to i bez záplavy automobilů v městech?" Pokud se takový najde, tak máme pro něj nápovědu, jak by mohl daný výrok obhájit před svými voliči. Nápověda byla napsána dnes na facebooku a napsal ji Jiří Hlavenka ze společnosti Shareholder ve společnosti GIVT

Jelikož daná zpráva byla napsána skvěle, tak text zveřejňujeme a budeme jej dále sdílet, neboť právě o tom je Lekce 3 - o tom jsou principy Plánu udržitelné městské mobility.

Jde to i bez záplavy automobilů v městech?
Někdy se hodí navštívit blízké země, aby se člověku rozsvítilo. Strávil jsem teď pár dní v Eindhovenu a okolí a jestli něco člověka udeří do očí na první pohled, tak je to doprava, tak jsem se na ni při zkoumání víc zaměřil. Eindhoven je populačně zhruba na polovině Brna. Nádraží prochází středem města (to je jistě překvapení jako Brno, že), a denně jím projde a projede podle městských statistik 100 000 cestujících. To je násobek čísel brněnského hlaváku - u polovičního města.
Ale ještě zajímavější a inspirativnější je se podívat jak to celé funguje. Tím že nádraží je v centru, nemusí mít vlastně nějaké velké vnitřní prostory pro čekání a podobně, protože v okruhu pěti minut chůze jsou desítky hospůdek, kaváren, bister, stovky obchodů a tři velká nákupní centra. (Prostě "kapitalismus funguje", a dokáže fungovat i příjemným způsobem, překvapivě). Koleje jsou na náspu, který je hustě provrtaný silnicemi, cyklostezkami a chodníky, takže nedochází k tomu, že by glajzy rozřízly město na dvě navzájem neprostupné půlky.
I pro člověka který tam přijde poprvé a je zmatený jak lesní včela je "realizace přepravy" hrozně jednoduchá. V kiosku za vchodem si koupíte lístek, a zabere to opravdu dvacet vteřin. Předvolené stanice, jen mávnete kartou a už to z něj leze. Pak velké a zřetelné navigační cedule s informacemi odkud to jede, jen jdete za šipkou. (Jako skromný kontrast dávám hlášení na našich nádražích zhruba v duchu "Zrychlený spěšný vlak vyšší kvality é třista padesát osm bé jé společnosti České dráhy", než se hlasatel vykoktá kam to vlastně jede už z Eindhovenu odjedou dvě soupravy. Time is money, moroni). Že samozřejmě nemusíte přemýšlet, jestli lístek který pořizujete platí pro toho či onoho konkrétního dopravce či vlaku nebo vagónu (!), ani snad nemusím zmiňovat. Prostě si koupíte lístek do Amstru a nasednete do toho nejbližšího co přijede. Jednoduché, příjemné, rychlé. Vešli jsme na nádraží bez lístku a cedule ukazovala že to jede za dvě minuty. Bez šance, dím po zkušenostech z ČR, ale zkusme to, další jede za sedm minut tak je to jedno. Za minutu a půl jsme už seděli.
Vlaky zde na nádražích nepostávají desítky minut. Přijede, minuta na hop in - hop off a jede dál. Protože za tři minuty jede další. Samozřejmě na tohle svižné "šalinové" tempo musíte být trochu připravení.
Hned vedle vlakáče mají autobusové nádraží. "Hned vedle" neznamená "800 metrů na Zvonařku čili ÚAN", ale opravdu úplně nalepeně na nádražní budovu. A opět objev století. Namísto hektarové plochy s padesáti nástupišti, kde musíte nejdřív hledat "ze kterého čísla to jede do Telnice" a pak kamsi daleko běžet je tu pět stojánek úplně u vchodu, na který přijíždějí autobusy zdánlivě náhodně, ale nad každou stojánkou je obří cedule kde je napsáno co tam teď přijede a kam to jede. Na přestup vlak-autobus či opačně fakt stačí minuta. Lístky buď dopředu z kiosku (takže nezdržujete), nebo i u řidiče, ale jen kartou - řeknete stanici, on něco zmáčkne, mávnete, vyleze lístek, opět tak 20 vteřin max. Ale většina lidí má lístek (nejspíš kartu na delší období), jen jím mávne nad čtečkou, v podstatě se nastupuje "v chůzi".
Holandsko má zhruba poloviční rozlohu jako ČR (o něco nad půlku), přepraví 2,5x víc cestujících než naši dopravci, najedou 2x víc osobokilometrů. Přitom ČR je pořád v železniční dopravě dobré a vůbec v hromadné dopravě vyniká nad jinými - jen je z toho dobře vidět, kam to ještě může jít.
Celé to má ale jeden zásadní důsledek, o kterém píšu v titulku. Nevím jak to kucí holandští dělají, ale i na hlavních komunikacích ve městě je násobně méně aut než v Brně. A násobně znamená mnohonásobně. Ani nepostávají zaparkovaná. Nikdy jsem neviděl souvislou jízdu (čili kolonu); lidé tam běžně přecházejí na náhodných místech i čtyřproudovky, protože tam jede auto semtam, není to problém. Zkuste si v Brně přeběhnout Koliště "jen tak". Jak toho přesně dosáhli, neumím odpovědět, jen se domnívám. Širší centrum města jsou většinou jednosměrky, kde jsou navíc cyklostezky a tudíž není moc kde zaparkovat - co by tam člověk s osobním autem dělal. Velkou roli jistě hraje holandská specialita, kterou jsou jízdní kola: jezdí jich tu neskutečná množství a jezdí na nich lidé všech odrůd. Běžně uvidíte madam v haute couture kostýmku, která kdyby byla u nás tak nevyleze z ničeho menšího než ze sedmičkového bavoráku se šoférem. Zde si to šlape na kole, kterému jsme říkali dřív z neznámého důvodu "Arab" nebo ze známého důvodu "Ukrajina", zastaví, opře ho o rantl a vejde do sídla světové korporace. Tohle jsou ovšem kulturní zvyklosti, které změnit chvilku potrvá... Ale "možnosti tu jsou". Ano, Brno je poněkud kopcovatější než města v Holandsku, ale dnes tu jsou zase elektrokola. "Build it and they will come": postav to a oni přijdou. Postav jen asfaltové silnice - a přijdou auta. Postav všude dedikované cyklostezky - a lidé přesednou na kola.
Samozřejmě město s minimem aut je daleko příjemnější k žití: bez smradu, hluku, láká k "životu na ulici", kavárničky, hospody, small talk, cokoli. K bydlení i k podnikání samozřejmě také. Jde vlastně jen o to chytře vymyslet, jak auta z města vyhnat, ale tak, aby to jeho občany ani hosty, a to i včetně vlastníků aut nebolelo - dělá se to, aby si lidé polepšili a ne pohoršili. Rychlost přepravy je zásadní; bez aut to nesmí trvat dvakrát tolik jako s autem, ale nejhůř stejně. To je podstata úspěchu - aby to lidé přijali. Musí to být jednoduché, intuitivní (koupě lístku, navigování ke spoji..). Čistota je zásadní, komfort (taková hustota spojů, aby lidé seděli a nemuseli stát) taky. Pak se úplně obrátí ten (český) narativ, že lepší lidi jezdí autem a horší sockou - paradoxně jsem se cítil jako podstatně komfortněji obsloužen v čistém, prostorném, voňavém vlaku (kde průvodčí nikoho nekontroluje a nelustruje, jen projde a na všechny přátelsky mávne, protože lístkem mávnete už u turniketu u vchodu do vnitřního nádražního prostoru: jak snadné) než kdybych se trápil za volantem.
Zajímavé je, že v jiných ohledech jsem neměl pocit, že by holandská města měla o moc navíc (třeba) nad Brnem, v jakémkoli ohledu. Sebepodceňujeme se, hodně jsme toho ve větších městech dohnali, nemusíme se před Západem moc stydět. Jenom ta doprava je pořád jakási balkánská.

Štítky: Vzdělávací rozměr (Mezioborového plánování, tag24)