18. 01. 2017
Ochrana životního prostředí, únava z neustálého spěchu a důraz na kvalitu života. Z těchto důvodů se Markéta a Stanislav Ubíkovi z Frýdku-Místku rozhodli žít bez aut. Změna u nich nenastala ani poté, co se vzali a pořídili si rodinu. Důvodem nejsou finance, ale životní filozofie a hodnoty, které rodina vyznává. Ubíkové vadí kromě smogu a špinavého vzduchu také sociální bublina, ve které mnoho lidí žije. "Hrozně nerada bych redukovala můj kontakt se světem na to, že ujdu tři metry do auta a poté si budu pouze vybírat lidi, se kterými se chci setkat," popsala Aktuálně.cz. Místo auta využívá rodina daleko více mobilní aplikace, které jí umožňují snadno nalézt spoje veřejné dopravy.
Po českých silnicích jezdí více než pět milionů automobilů. Většina rodin si život s dětmi nedokáže bez vozu představit. Jinak je tomu u Ubíkových z Frýdku-Místku, kteří se rozhodli žít bez auta. Se dvěma dětmi a takřka pět let to bez problémů zvládají.
“Automobil jsme neměli ani za svobodna a byl to pro nás takový přirozený vývoj i poté, co jsme se vzali a pořídili si děti,” popisuje Markéta Ubíková.
Důvodem nejsou finance, ale životní filozofie a hodnoty, které rodina vyznává: minimalismus, důraz na kvalitu, pomalost, ale také ochrana životního prostředí. Markéta pracuje částečně pro obecně prospěšnou společnost Čisté nebe, která se snaží prosazovat právo obyvatel Ostravska na čistý vzduch.
“Pro mě osobně je to hodně silný aspekt. Žiju v oblasti, která je skoro nejhůře znečištěná v Evropě. Mít pocit, že k tomu přispívám tím, že si sednu do auta, je pro mě nepředstavitelný. Není to jen otázka ovzduší, ale také krajiny. Vadí mi, že je město rozděleno silnicemi,” popisuje Markéta Ubíková.
Kromě práce pro Čisté nebe se živí jako poradkyně a konzultantka na PR a marketing na Facebooku, její manžel je programátorem mobilních aplikací. “Oba jsme na volné noze, takže ten rytmus můžeme přizpůsobit našemu životnímu stylu. I ta svoboda zaměstnání je součástí naší volby, klidně bychom mohli být někde zaměstnaní, ale upřednostňujeme tu svobodu,” popsala Ubíková.
Pojmy minimalismus a pomalost nesouvisí jen s pohybem. Vyjadřují rodinný postoj rodiny, která chce v hektickém prostředí trochu zvolnit. I proto třeba rodiče nedali syna do nejbližší školy, ale do té lesní za městem, která je podle nich nejlepší. "Cestu tam nevnímáme jako nějaké nutné zlo, ale jako možnost trávit spolu čas. A je jedno, jestli zrovna prší nebo sněží, to se totiž ve světě stává,” popisuje Stanislav Ubík, který se svým synem dvakrát týdně dojíždí do školy na kole.
I díky dovoleným a cestování rodina postupně poznává, že ke spokojenému životu není třeba mnoho věcí. A právě toto omezení vlastnictví i ušetřené výdaje za provoz auta se snaží rodina nahradit kvalitou. A to jak samotného života, tak i věcí, kterými se obklopuje. “Prostředky, které ušetříme, můžeme využít někde jinde. Teď jsme třeba synovi koupili kolo za devět tisíc. Někomu se to může zdát jako přemrštěná částka, ale je lehké, syn ho má rád a jezdí na něm v podstatě každý den,” uvedl Stanislav.
Důležitý je pro rodiče i okolní svět, nechtějí vychovávat děti v sociální bublině. “Hrozně nerada bych redukovala kontakt se světem na to, že ujdu tři metry do auta a poté si budu pouze vybírat lidi, se kterými se chci setkat. Jsem ráda, že se synem potkávám cestou do školky bezdomovce a mohu si s ním o tom povídat,” popisuje Ubíková.
Inspirací pro rodinu byly i studijní pobyty v severských zemích, kde je ve městech právě pohyb na kole nebo obecněji bez aut poměrně běžný.
Na svém blogu Carfreerodina.cz již pátým rokem popisují, jak takový život bez auta vypadá. Nabízejí i tipy na výlety nebo rady při výběru kočárků. Účelem stránek není šíření názoru, ale podpora podobně smýšlejícím rodinám nebo lidem, kteří přemýšlejí, jestli se dá bez auta normálně žít.
Moderní aplikace pak rodina využívá nejen k živobytí, ale také k lepšímu pohybu ve městě. Chytré telefony jim v současnosti umožňují snadné nalezení veřejné dopravy, ve větších městech pak mohou využívat aplikací na taxislužbu a spolujízdu. Do budoucna se mluví i o možnosti zapůjčení automobilu přes telefon.
Rodina se neobává ani toho, že by je nevlastnictví automobilu omezovalo, až děti odrostou a začnou chodit na různé kroužky a zájmy. “Jestli syn bude chodit do školy ve městě, tak předpokládám, že v osmi letech už bude schopný cestovat MHD. Chci v tom své děti podporovat. Bojíme se děti pouštět samotné, protože máme pocit, že je svět strašně nebezpečný, ale tak to není," uzavírá Ubíková.
Aktuality
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je dovoleno pouze se svolením
Partnerství pro městskou mobilitu, z.s. a s uvedením zdroje.