Seriál o "hodnotách": „Let is Make the City Again“

17. 12. 2016

Novinka byla napsána na motivy článku "Pozdní stadium nebezpečné civilizace typu nula", který vyšel od Tomáše Sedláčka v Hospodářských novinách dne 1.12.2016.

V článku je civilizace typu nula definována následovně: "je typicky lokální a využívá lokální energie". Co to má společného se značkou Město s dobrou adresou?

Značka má totiž mimo jiné pomoci srozumitelně představit tzv. plán udržitelné městské mobility, který má být mimo jiné platformou spolupráce jednotlivých partnerů, kteří budou mít na starosti, nebo se budou spolupodílet na implementaci tohoto plánu. Součástí takového plánu je i akční plán, který popisuje aktivity, za kterými stojí konkrétní lidé, oddělení, či organizace.

A zde se dostáváme k obecnému jádru problému plánu udržitelné městské mobility, na který v daleko širším kontextu, byť to není na první pohled vidět, upozorňuje článek "Pozdní stadium nebezpečné civilizace typu nula", který pojednává o schopnosti využití energií a úloze globální spolupráce pod heslem „Let is Make the World Again“. Článek upozorňuje na problém, že neumíme pracovat s energií a neumíme spolupracovat. Pokud to neumíme na úrovni celého světa a této planety, pak to žel asi neumíme ani na úrovni města a tedy zřejmě ani ne na úrovni akčního plánu udržitelné městské mobility.

Plán udržitelné městské mobility je totiž o spolupráci lidí z řady oborů jako je filosofie, sociologie, architektura, životní prostředí, zdraví, územní plánování a samozřejmě doprava a mobilita. Problém je v tom, že každý prosazuje především jen svůj omezený pohled na problematiku. Svým způsobem každý bojuje za svůj obor, za svoje odborné poznání, žel bez schopnosti vnímání širšího kontextu. Tím ztrácíme obrovskou energii, kterou vkládáme do našich sporů, místo toho, abychom ji věnovali do spolupráce a budování společné budoucnosti našeho města pod heslem  „Let is Make the City Again“.

Originální článek z Hospodářských novin je zveřejněn níže:

Teoretická fyzika se dívá na civilizaci podle toho, jak umí nakládat s energií. Civilizace typu jedna dokáže využít veškerou energii své planety. Civilizace typu dvě dovede sklidit veškerou energii své nejbližší hvězdy, tedy v našem případě Slunce. Civilizace typu tři je pak schopná manipulovat energií celé galaxie (v našem případě tedy Mléčné dráhy). To je mimochodem zhruba kadence energie, kterou je potřeba na takové ty legrace kolem ohýbání časoprostoru a tak. My jsme civilizace typu nula.

Co to má společného s ekonomií, či hospodářskou politikou? Přechod civilizace z typu nula na typ jedna je mezi fyziky považován za civilizační filtr. Civilizační filtr je termín, kterým se vysvětluje Fermiho paradox. Fermiho paradox se podivuje nad tím, jak je možné, že nad námi nelétají desítky cizích civilizací. Jak je možné, když jsou všude kolem milióny a milióny exoplanet, jež splňují podmínky ke zrození života, a když je náš vesmír tak starý, že měl ve srovnání s relativně mladičkou Zemí miliardy let na vytvoření pokročilejší civilizace, než je ta naše? Vysvětlení může být v tom, že lokální civilizace typu nula různé možné civilizace nepřežily, protože se prostě, řečeno moderně, „vyhejtovaly“.

Stejní fyzikové, nejvýrazněji asi Michio Kaku, zároveň vypočítávají, že naši planetu přerod z typu nula na typ jedna čeká do 80 až 100 let. Naše civilizace zatím zdaleka nevyužívá energii naší planety: ani solární, ani větrnou, ani energii mořských vln a proudů. Energii zatím získáváme vcelku primitivním způsobem: pálením starých rostlin a živočichů, tedy uhlí a ropy. Jinak ve vesmíru je energie dost, stačí si uvědomit, že Slunce září na všechny strany a procento energie, které dopadá na Zemi, je z celkového záření Slunce jen miniaturní zlomeček. Údajně by stačilo pochytat tři procenta slunečního záření, které dopadá na zemi, abychom uspokojili veškeré naše současné energetické nároky (nemluvě o tom, že uhlí a ropa jsou také formy solární energie, jen zakonzervované z minulosti).

Využití veškeré energie Slunce může být tak ničivé, že se z něj může stát konec, pokud vývoj technologie předběhne vývoj morální, politický. Typ využití energie lze také aplikovat na rozsah bezkonfliktního způsobu koordinace.

Civilizace typu nula je typicky lokální a využívá lokální energie. Některé vlastnosti naší civilizace již ale přešly v planetární: vezměme si třeba internet. Nebo do menší míry globalizovaný byznys, Obojí umí „přemýšlet“ v celoplanetárním kontextu, nehledí na místo, pohybuje se celkem volně a neřeší, kdo odkud pochází. Co však planetární není, je politika. Evropská unie je mimochodem snahou přejít z nízké úrovně civilizace typu nula (národní) kontinentální. Kdyby efektivně fungovala jakási unie všech států, přešla by i politika na typ civilizace, která se dokáže bezkonfliktně domluvit na celoplanetární úrovni.

Donaldu Trumpovi se v tomto kontextu podařil zajímavý freudiánský přeřek, když za své volební heslo zvolil „Let is Make America Great Again“. Amerika, jak známo, se žádný stát nejmenuje, Amerika je název kontinentu, kam patří Mexiko, Kanada, Venezuela a tak dále. V tomto smyslu je od něj moc hezké, že se konečně našel politik, který dokáže myslet trochu šířeji než jen na svou zemi a kterému došlo, že pokud chce pomoci obyvatelům USA, musí myslet na to, jak pomoci celému kontinentu.

Svět nežije v situaci, kde by si jeden národ mohl dělat dobře na úkor druhého, ale lze to jen společně. Ekvivalent tomu by byl třeba český politik, který by chtěl „učinit Evropu opět velkou“, což je jediný rozumný přístup, který může dlouhodobě pomoci. My se toho asi nedožijeme, ale naše děti možná ano, že se objeví politik, který to pochopí a jehož heslem bude „Let is Make the World Again“. Je to jediný způsob uvažování, jak bezpečně přežít konečnou fázi sobě civilizačního stadia pozdní civilizace typu nula.