Seriál o "hodnotách": SOCIALISMUS - o skutečné kvalitě a značkách jsme nevěděli. A jak jsme na tom dnes?

14. 01. 2016

Přinášíme úryvky z rozhovoru s historikem Martinem Francem, který vyšel v magazínu DNES dne 12.1.2017. Jeho oborem jsou dějiny každodennosti. Zkoumání běžného života obyčejných lidí. Díky tomuto oboru je tak zprostředkováván hlas těch vrstev, o kterých dosud nebylo slyšet. Dozvídáme se, jak žily nejširší vrstvy obyvatelstva, které nejsou zvyklé písemně popisovat své názory a postoje. O těch víme velmi málo. I když se rozhovor se týkal stylu našeho oblékání a stravování za komunismu, tak mnohé může říci i o dnešní době a dokonce i o našem vztahu k autům, či ke kolům. Nevěříte? Principy jsou přeci vždy stejné, jen atributy se mění.

HRY KOLEM OBLEČENÍ

Možná je to zpráva jen pro pamětníky. Kdo si pamatuje na TUZEX? Málo kdo asi tušil, že značky, které se k nám dovážely, už třeba na Západě nehrály takovou roli jako třeba před deseti, patnácti lety. Ale u nás se prodávaly v Tuzexu a lidé si mysleli, že jde o módní zboží, o to, co se na Západě právě nosí. Dodnes mají mnozí starší lidé z té generace zafixovánu určitou hierarchii značek z hlediska luxusu, která však současnosti neodpovídá. To zboží nemuselo být nejkvalitnější, podstatné bylo, že na první pohled vypadalo takzvaně západně. To je zvláštnost typická pro sedmdesátá a osmdesátá léta. Mnohdy velmi kvalitní zboží, které nepůsobilo na první pohled, že je ze západního světa, mělo nižší status než obyčejná reklamní trička. Kdyby si tehdy někdo přivezl tričko Lacoste, nikomu by to moc neříkalo. Bylo by považováno za jednobarevné tričko s malou značkou a nikdo by to nepovažoval za tričko kvalitnější než reklamní trika s výraznými barevnými nápisy, která působila okatě západně. Co za tím vším stálo? Obyčejný obchod, prostě se jen preferovaly dlouhodobé obchodní kontrakty a značka TUZEX se stala prostředkem výborné marketingové strategie. Nic nového pod sluncem.

A co to má vše společného s dopravou a mobilitou ve městech? Každý den nás přesvědčují reklamy o tom, že auta jsou známky určitého luxusu, rodinné pohody a životních jistot. Ale co když průzkumy naznačují, že Západ je už někde jinde, co když mladá generace už po autech tolik netouží, jako ta naše „střední“ generace. Pokud jsou preferovány jen dlouhodobé obchodní kontrakty spojené s prodejem aut, tak vše má svou logiku. Kdo ale dnes řekne člověku, že jízda na kole je efektivním způsobem využití drahého a velmi vzácného prostoru v městských oblastech, a navíc jde o zdravý, čistý a levný způsob? Kdo ale dnes řekne člověku, že potenciál cyklistické dopravy je skutečně obrovský, vždyť téměř polovina všech cest, které ve městech připadají na automobilovou dopravu, je kratších než 5 km? Možná jsme na tom jako v sedmdesátých a osmdesátých létech. Tehdy taky nikomu nic moc neříkala značka tričko Lacoste, stejně jako dnes „značka“ jízdního kola.

 

HRY KOLEM JÍDLA

Spotřeba mezi roky 1948 až 1989 kontinuálně rostla, i když byla období drobnějších výkyvů. Politická sféra dlouho brala tloustnutí a dokonce i růst civilizačních chorob jako pozitivní rys. Jako ukázku toho, že se máme dobře, že si žijeme v luxusu a máme takzvané hedvábné starosti. Pochopitelné lékaři to nevnímali. Velkým tématem se obezita začala stávat kolem roku 1960. Tehdy odborníci přišli s tvrzením, že je vlastně dokladem chudoby.

Lékaři se snažili vysvětlovat, že výživa není v pořádku. To, na co kladl důraz, byla vlastně strava typická pro chudě vrstvy, tedy hodně mouky, potraviny s vysokým obsahem sacharidů, to, co vyjde nejlevněji. Právě takové potraviny tehdejší cenový systém zvýhodňoval, což přispívalo k celkovému růstu nadváhy a obezity. Odborníkům se však příliš nedařilo politické elity přesvědčit. Názor, že tloustnutí populace je ukázka její chudoby, se za socialismu opravdu prezentoval obtížně.

A co to má vše společného s dopravou a mobilitou ve městech? Nejen jídlo, ale i auta se stala běžnou součástí našeho života. V obou případech ale platí. Dobrý sluha, špatný pán. Pokud jej používáme nadmíru a nesprávně, nese to své důsledky. Dopravní odborníci také poukazují na problémy, ale otázka je, zda je někdo slyší. Na problémy s dopravou ukazuje níže uvedený jednoduchý obrázek. Vezme si z toho někdo ponaučení?

Zdroj: dotazník z Českých Budějovic (rok 2015)